Blog Dog

Už jste někdy slyšeli doporučení, že byste měli psovi při jídle sahat do misky, aby si na to zvykl? Možná vás překvapí, že u některých psů tím naopak můžete problémy ještě prohloubit. V tomto článku si posvítíme na mýty spojené s hlídáním misky či pamlsků u psa a na to, jak k tomuto chování přistupovat a jak ho bezpečně řešit. Mnoho majitelů dokáže takové hlídání „zdrojů“ pořádně zaskočit a snadno se nechá okolím přesvědčit, že jde o projev dominance. Je to ale skutečně tak? Mýty o hlídání psí misky Mezi pejskaři i nepejskaři kolují různé mýty, které bohužel nepomáhají tomu takovým situacím efektivně předcházet nebo je bezpečně řešit. Jaké to jsou? „Když psovi budete od mala pravidelně sahat do misky, naučí se ji nebránit.“ Na první pohled to může vypadat jako účinný způsob, jak pejska zvyknout na sahání do misky. A u určitého procenta psů vám to dokonce projde. Jenže ve skutečnosti to u některých psů může naopak zvyšovat nejistotu a neklid a posilovat hlídání, protože tím přichází o klid a pocit bezpečí při jídle. Mohou pak začít mít naopak pocit, že je potřeba se vůči takovému otravování ohradit. „Musíte psovi ukázat, že jste šéf / alfa.“ Moderní trénink už tento přístup neuznává. Dnes už máme dostatek odborných informací, abychom věděli, že hlídání misky není o dominanci, ale spíš o emocích, stresu, nejistotě nebo naučeném chování. Navíc dnes už víme, že psi s lidmi netvoří hierarchické vztahy tak, jako se dříve předpokládalo. „Za vrčení je potřeba psa potrestat.“ Vrčení je komunikace – pes vám tím způsobem říká, že se mu něco nelíbí. Ano, znamená to, že je potřeba na daných situacích pracovat. Ale pokud budete vrčení trestat, může se stát, že se pes naučí tento komunikační signál přeskočit a příště rovnou kousne. „Když si pes brání jídlo, je agresivní a nebezpečný.“ Hlídání zdrojů je často přirozená reakce a rozhodně neznamená, že by s povahou psa bylo něco špatně. Důležité je chování pochopit, ne ho automaticky trestat a psovi dávat nálepku nebezpečného psa. „Stačí mu jídlo vzít a on pochopí, že to nesmí dělat.“ I když toto řešení může také vypadat jako účinný trest, opak je pravdou. Pes si misku brání, protože se bojí, že o jídlo přijde. Když se nad tím zamyslíme, asi není moc překvapivé, že pokud se mu jeho strach vyplní, nepřesvědčí ho to, že si jej nemá bránit. Odebírání misky může problém zhoršit, protože zvyšuje stres a nedůvěru. „Hlídání misky je jen problém špatné výchovy a projev rozmazlenosti psa.“ Tohle je hodně zjednodušené tvrzení, které ničemu nepomáhá. Do hry často vstupují různé faktory – špatné pochopení jemnějších psích signálů, nedostatek zkušeností majitele psa, minulá zkušenost s nedostatkem potravy, stres, konkurence mezi psy nebo i genetická predispozice. Jak problémům přecházet aneb tipy, které fungují Základem je pochopení, jak toto chování vzniká, a následný respektující přístup k potřebám psa. Velkou roli hraje management prostředí – pes by měl mít při jídle klidné a bezpečné místo, kde ho nebudou rušit členové domácnosti, děti ani jiná zvířata. Důležité je nechat ho jíst v naprostém klidu a bez zbytečných zásahů. Do misky psovi nesahejte ani ji neodebírejte, protože to může u citlivějších jedinců problém spíše zhoršit. Naopak se osvědčuje občasná klidná přítomnost v jeho blízkosti – například když projdete kolem a výjimečně do misky přidáte něco velmi chutného. Pes si tak postupně spojí vaši přítomnost s pozitivní zkušeností, nikoliv s hrozbou ztráty potravy. Pokud si pes hlídá spíše žvýkací pamlsky nebo kosti, je vhodné ho naučit využívat klidné a bezpečné místo, kde má na svou „odměnu“ soukromí – například pelíšek, klec nebo kennelku. Tam si může v klidu okusovat, aniž by měl pocit, že musí svůj zdroj bránit. Nezávisle na tom trénujte také povel „pust“ s hračkami i pamlsky nízké hodnoty, a to formou výměny za něco lepšího. Agresi neoplácejte agresí Mnoho lidí má v takové situaci pocit, že si pes „něco nesmí dovolit“, nebo v nich hlídání potravy vyvolá frustraci, která vede k trestání či tvrdým zásahům. Takový přístup ale problém obvykle neřeší – naopak ho může výrazně zhoršit. V některých případech sice navenek dojde ke zklidnění situace, ve skutečnosti však v psovi roste nejistota a stres, což může vést k ještě silnější ochraně zdrojů v budoucnu. Cílem není psa přeprat, ale změnit jeho emoční nastavení v situaci kolem jídla. Tresty nebo nátlak mohou narušit důvěru a proměnit jídlo v ještě větší stres a zvyšují riziko pokousání. Mnohem efektivnější je postupná práce se situací, která psovi ukáže, že přítomnost člověka u misky nepředstavuje hrozbu, ale naopak něco předvídatelného a bezpečného. Kdy vyhledat odbornou pomoc Pokud váš pes při hlídání zdrojů cení zuby, kouše nebo se bojíte, že vám ublíží a nejste si jistí správným postupem, vždy kontaktujte zkušeného trenéra. Správně zvolený trenér by při práci se psem, který si hlídá potravu, neměl používat tresty, naopak by měl pracovat s dobrým managementem prostředí a principem pozitivního posilování. Pokud problémy s hlídáním zdrojů se svým psem řešíte, doporučujeme k přečtení také knihu „To je moje!“ od autorky Jean Donaldson.

Játra jsou pro psy jednou z nejvýživnějších potravin vůbec. Obsahují vysoké koncentrace železa, zinku, mědi a vitamínů A, B12, D, E a K. Mixáno přidává játra do každé vařené směsi — vždy v optimálním množství a v kombinaci se svalovinou, aby pejskovi prospívala, ne škodila. Proč jsou játra pro psy tak výjimečná? Játra se od běžné svaloviny liší zásadně — jsou metabolicky aktivní orgán, který v sobě koncentruje živiny v množství, které jiné potraviny nedokážou nabídnout. Zatímco svalovina je skvělým zdrojem bílkovin, játra navíc dodají pejskovi celou sadu mikronutrientů nezbytných pro zdravý život. Minerály: železo (nejlépe vstřebatelná forma — hemové železo), zinek, měď, chrom Vitamíny rozpustné v tucích: A, D, E, K — díky přirozenému tuku v játrech jsou výborně biologicky dostupné Vitamíny skupiny B: B1, B2, B3, B6 a zejména B12 — klíčový pro tvorbu červených krvinek Stopové prvky a antioxidanty podporující imunitu a energetický metabolizmus Jsou játra pro psy bezpečná? Vyvrácení nejčastějšího mýtu Krátká odpověď: Ano, játra jsou pro psy bezpečná. Rozšířená představa, že játra jsou "čistička" plná jedů, je mýtus. Játra škodliviny nevylučují — filtrují je a vylučují z těla ven. Samotné tkáně jsou čisté a bezpečné ke konzumaci. Státní veterinární správa ČR každoročně testuje desítky tisíc vzorků vnitřností. Závadné vzorky tvoří pouze zcela zanedbatelné procento — a to u hospodářských zvířat, která se sama nekrmí škodlivinami a vzhledem ke svému krátkému věku ani nestihnou případné látky v těle akumulovat (u drůbeže jde o pouhé týdny). Mixáno používá výhradně suroviny splňující standardy pro lidskou spotřebu. Jinými slovy: vaříme pejskům z toho, co bychom si klidně naservírovali na vlastní talíř. Která játra jsou pro psy nejlepší? Hovězí, vepřová nebo kuřecí? Každý druh jater má trochu jiný nutriční profil — a právě to je výhoda. Střídání druhů zajistí pejskovi pestrý "koktejl" živin. Ve vařených směsích Mixáno najde váš hafan hovězí, vepřová i kuřecí játra. Hovězí játra pro psy — superpotravina pro krev a kyslík Hovězí játra jsou rekordmanem v obsahu železa a vitamínu B12. Tyto dvě živiny jsou klíčové pro tvorbu červených krvinek a zdravý přenos kyslíku z plic do tkání. Pokud má váš pes sklony k chudokrevnosti nebo je po náročném výkonu, hovězí játra mu pomůžou rychleji regenerovat. Vepřová játra pro psy — bohatý zdroj vitamínu A Vepřová játra vynikají zejména obsahem vitamínu A, který podporuje zrak, zdravou kůži a srst a správnou funkci imunitního systému. Jsou chuťově výraznější, takže je většina psů miluje — skvělá volba jako motivační složka krmení. Kuřecí játra pro psy — lehce stravitelná varianta Kuřecí játra jsou menší, jemnější a snadněji stravitelná — ideální volba pro psy se citlivým trávením, starší psy nebo štěňata. I přes svoji "lehkost" zůstávají plnohodnotným zdrojem všech klíčových vitamínů a minerálů. Kolik jater může pes sníst? Správné dávkování vnitřností Doporučené množství: Játra by neměla tvořit více než 5–10 % celkového denního příjmu potravy. Vždy musí být podávána v kombinaci se svalovinou — samotná způsobují průjem kvůli vysokému obsahu vitamínu A a mají projímavý účinek. Proto Mixáno játra do svých vařených směsí přidává vždy ve vyváženém množství a v kombinaci se svalovinou — nikdy jako samostatný pokrm. Vy se tak nemusíte trápit počítáním gramů: každý balíček je přesně namixovaný podle váhy, věku a aktivity vašeho psa. Srdce pro psy: vnitřnost, která chrání klouby a srdce Ačkoli se srdce řadí mezi vnitřnosti, biologicky se chová spíš jako svalovina — obsahuje hustý protein, vitamíny D a skupiny B, selen, fosfor a zinek. Má však jednu unikátní vlastnost: vyšší obsah kolagenu a elastinu, které přirozeně vyživují klouby a pojivová tkáň. Koenzym Q10 v srdci — přirozená podpora buněčné energie Psí srdce je jedním z mála přirozených potravinových zdrojů koenzymu Q10 — látky, která hraje klíčovou roli ve výrobě buněčné energie. Koenzym Q10 je zvláště důležitý pro: Psy se srdečními onemocněními nebo diabetem Psy s poruchami imunity Březí a kojící feny Psí seniory s klesající energií a horší regenerací Jak Mixáno vnitřnosti do krmení zařazuje? Ve všech pěti vařených směsích Mixáno jsou vždy přítomna játra — z hodnotných zdrojů jako hovězí, vepřový nebo kuřecí. Pokud si chcete pro svého mazlíka sestavit jídelníček sami, v e-shopu Mixáno si můžete k základní svalovině namixánovat i hovězí nebo vepřové srdce. Prohlédněte si naše vařené směsi pro psy a zjistěte, která nejvíce sedí vašemu hafanovi — sestavujeme je podle váhy, věku, aktivity a zdravotního stavu. Časté otázky o játrech pro psy (FAQ)   Mohou psi jíst játra každý den? Denní konzumace jater je možná, ale pouze tehdy, pokud tvoří jen malou část (5–10 %) celkové porce a jsou podávána se svalovinou. Nadbytek jater může způsobit průjem nebo v dlouhodobém horizontu předávkování vitamínem A. Jsou syrová játra pro psy lepší než vařená? Záleží na přístupu k výživě. Syrová játra (BARF) zachovávají více enzymů, vařená jsou bezpečnější z hlediska bakteriálního znečištění a snadněji stravitelná pro citlivé psy. Mixáno nabízí obě varianty — vařené směsi i BARF produkty. Způsobují játra psům průjem? Játra podávaná samostatně ve velkém množství průjem způsobit mohou — mají přirozený projímavý účinek a jsou velmi tučná. Pokud jsou však podávána v kombinaci se svalovinou a v přiměřeném množství (jako v případě směsí Mixáno), průjem nehrozí. Která játra jsou pro psy nejvýživnější? Hovězí játra vedou v obsahu železa a B12, vepřová jsou bohatá na vitamín A, kuřecí jsou nejlehčeji stravitelná. Ideální je střídat všechny tři druhy — přesně tak, jak to dělá Mixáno ve svých vařených směsích. Chcete pro svého psa to nejlepší krmení s játry? Mixáno připraví krmný plán na 24 dní přesně podle váhy, věku a aktivity vašeho hafana — s játry a vnitřnostmi v každé porcí. → Sestavit krmný plán

Není pochyb o tom, že BARF patří mezi nejzdravější a nejpřirozenější možnosti, jak krmit vašeho psího miláčka. Mnoho pejskařů, kteří často se svým psím parťákem cestují, se ale zdráhá krmit syrovou stravou právě proto, že má pochybnosti, jak dokážou zajistit krmení mimo domov. Je pravda, že na rozdíl od sbalení potřebné dávky granulí to může být trošku výzva – skladování syrového masa, udržení chladu, hygiena i dostupnost surovin už nejsou tak snadné jako doma. To však neznamená, že byste se BARFu kvůli tomu měli vyhýbat nebo s ním krmit jen doma a na dovolené nebo výletu museli sáhnout třeba po konzervě. Stačí vědět, jak se připravit, a vy i váš hafan si můžete pochutnat na BARFu i na dovolené. Plánování je základ úspěchu Než začnete řešit, co konkrétně k jídlu psovi na cesty zabalit, je dobré si ujasnit, jaký typ cesty vás vlastně čeká. Jinak se plánuje krmení na psí závody, jinak na víkendový výlet a jinak na delší dovolenou. Závody a sportovní akce obvykle znamenají krátký pobyt, hodně pohybu a minimum prostoru na skladování krmiva. Tady se vyplatí jednoduchost a rychlá příprava, ale zároveň je dobré zaměřit se na odpovídající výživu pro maximální výkon a regeneraci pejska. Víkendové pobyty umožňují o něco větší flexibilitu, zvlášť pokud máte na místě k dispozici lednici. Delší dovolená či pobyt mimo domov už vyžaduje promyšlenější strategii – od skladování masa až po možnost dokupování surovin na místě. Položte si několik důležitých otázek: ●      Budete se pohybovat v civilizaci, kde je možné bez problémů koupit maso a další suroviny? ●      Budete mít k dispozici lednici nebo mrazák? ●      Jak náročný bude program a kolik prostoru budete mít na manipulaci s krmivem? Dobrou zprávou je, že u zdravého dospělého psa není během běžné týdenní dovolené nutné lpět na dokonale vyvážené krmné dávce. Krátkodobé zjednodušení jídelníčku nepředstavuje problém, protože vyváženost krmné dávky se rozprostře do více týdnů. U štěňat, rostoucích psů a psů se zdravotními omezeními je však potřeba plánovat pečlivěji, protože jejich organismus je citlivější a každodenní vyváženost krmení hraje větší roli. Dobře zvolené řešení už ve fázi plánování vám ušetří stres na místě a vašemu psovi zajistí, že si cestování užije stejně jako vy. BARF v místě pobytu: když máte k dispozici lednici a mrazák Pokud míříte do apartmánu, na chalupu nebo k známým a víte, že budete mít k dispozici nejen kuchyňku, ale i lednici či mrazák, máte z hlediska BARFu prakticky vyhráno. Jde o ideální variantu, kdy lze zachovat krmení téměř beze změn oproti domácím podmínkám. Krmnou dávku můžete připravit a zamrazit už doma a převézt na místo pobytu v přenosné autoledničce, chladicí tašce nebo termoboxu. Další možností je dokoupení masa a dalších surovin přímo na místě, pokud se budete pohybovat v civilizaci. Díky zázemí v podobě lednice a/nebo mrazáku pak není problém maso bezpečně skladovat a krmit psa stejně jako doma – bez kompromisů a bez stresu. Cestovní lednička může být nepostradatelný pomocník Ať už si váš pejsek pochutnává na BARFu nebo na vařené stravě, na víkendové výlety, akce, závody a další cestování autem se pro vás cestovní lednička stane nepostradatelným pomocníkem. Díky ní zvládnete bezpečně převážet chlazené či mražené krmivo i v teplejším počasí a dopřát vašemu miláčkovi zdravou stravu bez kompromisů. Pro kratší časové úseky však mnohdy postačí i kvalitní termotaška nebo termobox s chladicími vložkami. A to zejména pokud budete převážet zmražené porce. Sušený BARF jako praktická alternativa na cesty   Mixáno Sušený BARF představuje velmi pohodlnou alternativu (nejen) na cesty.Využijete jej zejména tam, kde nemáte možnost chlazení nebo chcete minimalizovat logistiku kolem masa. Je lehký, skladný, snadno dávkovatelný a nevyžaduje lednici ani mrazák. Jeho největší výhodou je snadná a rychlá příprava – stačí zalít teplou vodou, doplnit vhodný zdroj tuku a máte plnohodnotnou kompletní stravu pro pejska. Sušený BARF je vyrobený čistě z přírodních surovin bez chemie, barviv a konzervantů a vhodný pro všechny psy bez ohledu na věk či plemeno. Můžete jej flexibilně kombinovat s čerstvou stravou podle aktuálních možností – například část dovolené krmit syrovým masem a část sušeným BARFem. Ideální je vyzkoušet sušený BARF (stejně jako jakoukoli jinou alternativu, například konzervy či granule) s předstihem doma, ještě před cestou. Náhlá změna krmení bez předchozího otestování může totiž zvýšit riziko zažívacích potíží, a to platí dvojnásob u psů s citlivějším trávením. Řešit průjem nebo nechutenství na výletě, závodech či dovolené je pak zbytečně stresující – pro psa i pro vás. Dobře připravený plán a vyzkoušené krmení vám umožní vyrazit na cesty s jistotou, že i v méně ideálních podmínkách bude mít váš pes to nejlepší.  

Jaro je tady, příroda se probouzí a láká k delším výletům s našimi psími parťáky. Jenže pro pejskaře má tohle krásné období i jednu méně příjemnou stránku – klíšťata jsou zpět v plné síle. A s nimi se každoročně vrací i otázka, jak se proti nim co nejlépe bránit. Možná sázíte na osvědčenou klasiku v podobě antiparazitního obojku, pipety nebo tablety. Možná ale dáváte přednost přírodnějším cestám a hledáte způsob, jak na tyhle krvežíznivé potvory vyzrát bez chemie. Situaci navíc komplikuje fakt, že každý pes je jiný – a stejně tak i prostředí, ve kterém se nejčastěji pohybuje. Jedno univerzální řešení proto neexistuje. Existuje ale hned několik přírodních možností, které stojí za vyzkoušení. Pojďme si je přehledně projít a podívat se na to, jaká je jejich skutečná účinnost. Proč hledáme alternativy k „chemii“ Možná si říkáte, proč se vůbec pouštět do přírodních řešení, když klasická „chemie“ proti klíšťatům prokazatelně funguje. Důvodů může být hned několik. Nejčastěji se jedná o obavy z možných vedlejších účinků a z dlouhodobé zátěže psího organismu při opakovaném používání antiparazitik. Tyto otázky řeší především majitelé psích seniorů, citlivých jedinců nebo psů s chronickým onemocněním. Dalším motivem bývá dopad na okolní prostředí. Některé antiparazitní přípravky se z těla psa uvolňují do vody a mohou tak zatěžovat vodní ekosystémy, zejména pokud se pes často koupe v rybnících, řekách nebo jezerech. Pojmem „chemické přípravky“ v tomto článku rozumíme většinu běžně používaných antiparazitních obojků a pipet, které obsahují syntetické účinné látky (nejčastěji flumethrin, deltamethrin, permethrin, fipronil, propoxur a imidacloprid). Patří sem také relativně nový trend antiparazitních tablet podávaných perorálně. Jejich hlavní nevýhodou je fakt, že se účinná látka dostává přímo do organismu psa a po určitou dobu v něm cirkuluje. V případě výskytu nežádoucích účinků tak není mnoho možností, jak její působení rychle ovlivnit nebo přerušit. Co vše se skrývá pod pojmem “bez chemie” Když se mluví o „přírodní ochraně“ nebo přístupu „bez chemie“, myslí se tím snaha vyhnout se syntetickým, laboratorně vyráběným antiparazitikům. Do této kategorie tak nejčastěji spadají bylinné přípravky, esenciální oleje a různé doplňky stravy. Je dobré si ale uvědomit, že i byliny a esenciální oleje obsahují aktivní chemické látky – rozdíl je v tom, že se jedná o přírodní sloučeniny, které nejsou synteticky upravované ani koncentrované do podoby klasických farmaceutických účinných látek. Právě proto se v běžné řeči za „chemii“ označují spíše moderní syntetické antiparazitní přípravky, zatímco přírodní alternativa je vnímána jako šetrnější cesta, byť stále založená na chemickém působení v tom nejširším slova smyslu. Bylinky a esenciální oleje jako přírodní antiparazitikum   Mezi bylinky, které jsou tradičně považované za přírodní odpuzovače hmyzu včetně klíšťat, patří zejména levandule, rozmarýn a neem. V praxi se často využívá například domácí rozmarýnový repelent ve formě odvaru nebo macerátu, který se aplikuje na srst před procházkou. Jeho nevýhodou je však kratší účinnost, a tedy nutnost častější aplikace, ideálně vždy před venkovní aktivitou. Nejlepších výsledků obvykle dosahuje v kombinaci s dalšími podpůrnými opatřeními, například vhodnými doplňky stravy. U esenciálních olejů je ale na místě zvýšená opatrnost. Jde o vysoce koncentrované látky, které mohou být při nesprávném použití pro psa dráždivé nebo toxické. Nikdy by se neměly aplikovat neředěné přímo na kůži či srst – vždy je nutné je správně naředit v nosném oleji (např. kokosovém nebo mandlovém) a dodržovat bezpečné koncentrace určené pro zvířata. Mezi osvědčené esenciální oleje s repelentními účinky proti klíšťatům patří například levandule (Lavandula angustifolia), geranium (Pelargonium graveolens), cedrové dřevo (Cedrus atlantica) nebo rozmarýn (Rosmarinus officinalis). Naopak existují oleje, které nejsou pro psy příliš vhodné. Patří sem například tea tree olej, který může být při nevhodném dávkování pro psy toxický, dále citrónová tráva, eukalyptus nebo hřebíček, které mohou být pro jejich citlivý čich i organismus příliš dráždivé. Obecně se také doporučuje opatrnost při používání esenciálních olejů v prostředí, kde se pohybují další zvířata, která na tyto látky mohou být výrazně citlivější – například kočky nebo papoušci. Kromě esenciálních olejů stojí za zmínku také často přehlížený kokosový olej, ideálně lisovaný za studena. Stačí malé množství lehce rozehřát v dlaních a jemně vetřít do srsti psa, zejména v oblasti čumáku, hlavy, nohou a třísel. Srst může být po aplikaci dočasně mírně mastnější, jde však o běžný důsledek použití oleje. Kokosový olej je vhodný pro svůj přirozený obsah kyseliny laurové, která má repelentní účinky a může tak představovat další doplňkovou možnost v rámci přírodní ochrany proti klíšťatům. Doplňky stravy proti klíšťatům Další možností, jak podpořit přirozenou obranyschopnost psa proti klíšťatům, jsou doplňky stravy, které působí nepřímo – tedy nemají parazity přímo odpuzovat na povrchu těla, ale měnit pachové a metabolické signály organismu. Mezi nejčastěji používané patří pivovarské kvasnice, které jsou bohaté na vitamíny skupiny B a bývají spojovány se změnou přirozeného pachu kůže, díky čemuž může být pes pro klíšťata méně atraktivní. Méně známou, ale v praxi velmi ceněnou variantou je růže skalní (Cistus incanus), která se v posledních letech dostává do popředí díky svým antioxidačním a podpůrným účinkům a často bývá uváděna jako jeden z nejzajímavějších přírodních doplňků proti klíšťatům. Často zmiňovaným přírodním prostředkem je také česnek, který má tradiční pověst repelentní složky. Jeho použití u psů je však značně diskutabilní. Účinná dávka, která by mohla mít repelentní efekt, se velmi blíží množství, které už může být pro psa nevhodné – zejména kvůli možnému vlivu na červené krvinky a vznik hemolytické anémie při dlouhodobém nebo nadměrném podávání. Navíc účinek česneku jako spolehlivého antiparazitika nebyl jednoznačně potvrzen, a proto se obecně nepovažuje za ideální ani bezpečně předvídatelné řešení. Další možnosti prevence   Kromě přírodních přípravků a doplňků stravy hraje v ochraně proti klíšťatům zásadní roli také každodenní prevence během procházek i po nich. Velmi účinné je zejména vyhýbání se rizikovým lokalitám v období nejvyšší aktivity klíšťat – tedy vysoké trávě, křovinatým porostům a vlhkým, stinným místům. Po každé procházce je pak vhodné psa důkladně zkontrolovat, ideálně ještě před tím, než se dostane do pelíšku nebo na gauč. Pomoci může také pravidelné vyčesávání srsti, které nejen usnadní včasné odhalení přisátých klíšťat, ale zároveň odstraní i ta, která se ještě nestihla uchytit. Tato jednoduchá rutina v kombinaci s dalšími preventivními opatřeními často výrazně snižuje celkovou zátěž parazity, i když samotné riziko zcela neeliminuje. Zakoupit lze také ultrazvukové odpuzovače, které se upevňují na obojek či postroj psa. Jejich účinnost je však poměrně variabilní a mezi majiteli psů nejsou příliš rozšířené. Narazit můžete i na tzv. EM obojky z keramických korálků, které mají podle výrobců obsahovat efektivní mikroorganismy. I u nich se však zkušenosti s účinností výrazně liší a obecně nebývají doporučovány zejména u dlouhosrstých psů, kde může být jejich efekt ještě méně patrný. Žádná stoprocentně účinná přírodní ochrana proti klíšťatům sice neexistuje, ale absolutní jistoty často nedosáhnete ani při použití chemických přípravků. Nejspolehlivější cestou je proto kombinace více metod současně a hledání takových variant, které budou vyhovovat jak vám, tak vašemu psovi.      

Pes a kočka pod jednou střechou? Pro někoho splněný sen, pro jiného adrenalinový zážitek plný syčení, štěkání a zavřených dveří. Často se říká, že lidé se dělí na „pejskaře“ a „kočkaře“, ale realita bývá mnohem pestřejší. Řada z nás má místo v srdci pro oba druhy – a právě tehdy vyvstává otázka, jak na spokojené soužití psa a kočky. Klíčem je správný začátek, respekt k potřebám obou zvířat a dostatek trpělivosti. Pojďme se podívat, jak vytvořit domácnost, kde se nebude bojovat o gauč, misky ani vaši pozornost. Kdo byl doma dřív? Aneb proč na pořadí záleží To, zda byl v domácnosti první pes, nebo kočka, hraje při jejich seznamování překvapivě důležitou roli. Zvíře, které již považuje váš domov za své území, vnímá příchod nového spolubydlícího často jako narušení zavedeného řádu. Samozřejmě vždy záleží na povaze konkrétního jedince.   Pokud byl v domácnosti dříve pes, nová kočka může být vnímána jako zvláštní, rychle se pohybující objekt, který narušil jeho zavedený režim. Psi mají tendenci reagovat přehnaným zájmem, snahou kočku honit a lovit, očichávat nebo si s ní „hrát“ způsobem, který je pro kočku stresující. Jestliže byla v domácnosti první kočka, příchod psa někdy vnímá jako ohrožení svého teritoria i osobního bezpečí. Kočky jsou silně vázané na prostředí a změny snášejí hůře než psi, proto se často objevuje syčení, schovávání nebo značkování. První seznámení: bezpečí jako absolutní priorita Správně zvládnuté začátky pomohou předejít zbytečným konfliktům a dají oběma zvířatům šanci přijmout novou situaci s větším klidem. Rozhodně není dobrý nápad psa a kočku jednoduše „vypustit“ a nechat je, ať si zvyknou bez naší kontroly a úpravy prostředí. Právě tzv. management je v této fázi zcela zásadní. Novému členu rodiny vždy nejprve umožněte nerušenou prohlídku nového domova před samotným seznamováním. Psa mějte pod kontrolou a v případě potřeby využívejte i doma vodítko, náhubek, dveřní zábrany, klec či látkovou kennelku. Při prvním kontaktu ponechte kočku raději v přepravce a zajistěte jí bezpečné únikové zóny i klidná místa ve výškách, kam se pes nedostane. Psa učte klidnému chování v její přítomnosti a správné reakce obou stran průběžně odměňujte. Trpělivé vedení a důslednost pomohou zabránit tomu, aby si pes vytvořil návyk kočku pronásledovat. Pozor na nucený kontakt – ten bývá spíše kontraproduktivní. Jak dlouho trvá, než se pes a kočka zkamarádí? Doba, za kterou si pes a kočka na sebe zvyknou, se může výrazně lišit – od několika dnů až po mnoho měsíců. Ne vždy je cesta ke klidnému soužití jednoduchá a v některých případech bohužel nemusí být možná vůbec. Vždy záleží na věku a povaze konkrétních zvířat, jejich předchozích zkušenostech i genetických předpokladech. Obecně platí, že větší šanci na harmonické soužití mají psi plemen, která nebyla šlechtěna k intenzivnímu lovu nebo hlídání, i když i zde existují výjimky. I když váš pes na procházkách rád prohání kočky, nemusí to znamenat, že se nenaučí vycházet s konkrétní kočkou u vás doma. Je důležité počítat s tím, že „zkamarádit se“ nemusí nutně znamenat společné spaní v pelíšku. Pro mnoho domácností je plně dostačující stav, kdy se pes a kočka vzájemně tolerují, respektují svůj prostor a nedochází mezi nimi ke konfliktům. Existují také situace, kdy je nutné jejich kontakt dlouhodobě řídit a nikdy je nenechávat spolu bez dozoru – a i to je zcela v pořádku, pokud je zachováno bezpečí a pohoda obou zvířat. Společné hry: kdy ano, kdy ne a jak je správně vést V některých domácnostech může soužití psa a kočky postupně přerůst i ve vzájemné interakce, které připomínají hru, nejčastěji tehdy, když spolu vyrůstá štěně a kotě. I v takových chvílích je ale důležité zůstat pozorní a pečlivě sledovat řeč těla obou zvířat. Zatímco pes může hru vnímat jako neškodnou zábavu, kočka své hranice signalizuje jemněji. Někdy ale reaguje velmi rychle a nečekaně. Společné interakce by vždy měly probíhat pod dohledem a nikdy by neměly přerůst v situaci, kdy si zvířata „vyřizují účty“. Pokud se hra začne stupňovat, je vždy lepší ji včas ukončit, než riskovat zranění na jedné či druhé straně. Jestliže se však vztah mezi psem a kočkou vyvine až do bodu, kdy si spolu dokážou bezpečně a uvolněně hrát, máte velké štěstí – není to samozřejmost, ale rozhodně je to možné.

O riziku torze žaludku snad slyšel už každý majitel velkého psa. Jde o akutní a život ohrožující stav, který postihuje především velká a obří plemena psů s hlubokým hrudníkem. Některá plemena, například německé dogy, jsou k torzi náchylnější a patří u nich mezi častou příčinu úmrtí. Ale ať už je váš pejsek jakéhokoli plemene, vyplatí se o torzi vědět víc, případným problémům předcházet a umět rozpoznat příznaky – včasný zásah veterináře totiž rozhoduje o přežití pejska. Co je torze (přetočení) žaludku a proč je tak nebezpečná   Při torzi se žaludek psa nejprve nadměrně naplní plyny a potravou, pak se otočí kolem své osy, což znemožní únik plynu i potravy a vede k prudkému poklesu prokrvení dalších orgánů a šoku. Čas hraje v tomto případě klíčovou roli a jediným řešením je neodkladná veterinární péče – bez ní hrozí úmrtí psa. Nejvyšší riziko torze je u psů velkých a obřích plemen s hlubokým hrudníkem, typicky například u německých ovčáků, dog a retrívrů. Vyšší pravděpodobnost torze mají také psi starší, psi, kteří hltají, a ti, kteří již torzi prodělali. Jak poznat příznaky torze žaludku Teď už je jasné, že torzi žaludku u psa je potřeba řešit neodkladně. Jak ale poznat, že k torzi došlo? U pejska můžete pozorovat náhlý neklid, změnu chování a neúspěšné pokusy o zvracení. Může slintat, lapat po dechu, dávit pouze pěnu nebo hlen. Typickým příznakem je nafouklé, zvětšené břicho, které bude tvrdé a velmi citlivé, bolestivé na dotek. Vestoje bude pes nahrbený. Po čase bude pes unavený a apatický v důsledku přetížení krevního oběhu. Můžete pozorovat slabost, kolaps a bledé sliznice. Často k torzi žaludku u psa dochází v nočních hodinách. Nepodceňujte proto, pokud vás pes vzbudí a chová se nezvykle. Co dělat při podezření na torzi žaludku Jakmile budete mít podezření na torzi, rozhodně nikdy nečekejte, že „to přejde“, a nezkoušejte podávat psovi léky. Jediným řešením je okamžitý převoz na veterinu, kde je nutné zajistit srdeční činnost, dodat tělu tekutiny a následně psa operovat. Chirurgické řešení je v tomto případě jediná možnost. Diagnostika na veterinární klinice probíhá prostřednictvím klinického vyšetření a rentgenu. Prognóza závisí na celkovém stavu psa a rozsahu poškození tkání. Pokud je pes operován včas a nedojde ke komplikacím, může se plně zotavit. Jak torzi žaludku předcházet: prevence, mýty a omyly Můžete se setkat s celou řadou preventivních opatření, která je dobré dodržovat zejména u rizikových plemen psů. Jaká pravidla byste měli dodržovat? 1)    Rozdělte krmnou dávku na více porcí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Psi, kteří jsou krmeni dvakrát či vícekrát denně, jsou k torzi žaludku méně náchylní než psi, kteří jsou krmeni pouze jednou denně. Pokud trávící trakt pracuje častěji, svalstvo je méně ochablé a méně náchylné k torzi. 2)    Dopřejte pejskovi pestrou stravu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Pokud krmíte pejska vyváženou pestrou stravou složenou z různorodých surovin, trávicí soustava více pracuje a opět je odolnější vůči torzi. 3)    Dodržujte klid po jídle – Po krmení by měl pes v klidu odpočívat. Vyhněte se proto jakýmkoli aktivitám alespoň hodinu po krmení, raději však 2 hodiny. Pozor, k torzi může dojít i při striktním dodržování klidu, a to v důsledku genetických predispozic, náhlých posunů tekutiny či plynu v žaludku apod.; nepodceňujte proto případné příznaky! 4)    Dejte pozor na hltání – Psi, kteří rychle hltají krmivo, polykají více vzduchu a zvyšují tak tlak v žaludku. Zvažte proto používání speciálních zpomalovacích misek, případně plnitelných hraček či lízacích podložek s ohledem na typ krmiva. 5)    Vyhněte se stresu – Ten ovlivňuje svalové napětí a trávení a může také přispět ke vzniku torze žaludku. Náhlé hluky, změna prostředí, nečekané návštěvy nebo konflikty mezi psy v domácnosti mohou být spouštěčem. 6)    Zvažte provedení gastropexe – Jde o chirurgický zákrok, při kterém veterinář žaludek psa trvale přišije k břišní stěně. Tím se zamezí případnému přetočení žaludku. Gastropexe se provádí buď jako součást akutní operace torze žaludku nebo i preventivně u vysoce rizikových plemen. A co vyvýšené misky? Používání vyvýšených misek se dříve doporučovalo, ale novější studie ukazují, že u velkých psů může vyvýšená miska dokonce mírně zvyšovat riziko torze. Proto se dnes doporučuje krmit z misek umístěných na podlaze.        

Sníh, led a sůl – co mají společného? V zimě dokážou pořádně potrápit tlapky našich chlupáčů. Pro mnoho psů znamená zima radostné blbnutí ve sněhu a objevování nových pachů, ale jejich packy jsou v tomto období namáhané víc, než by vás mohlo napadnout. Zledovatělé ostré povrchy, posypová sůl a časté umývání po návratu z procházky mohou vést k podráždění kůže, bolestivým prasklinám i dalším nepříjemnostem. Právě proto by péče o psí tlapky měla být v zimních měsících samozřejmou součástí každodenní rutiny zodpovědného pejskaře. Psí tlapky to přeci vydrží… nebo ne? Psí packy, respektive jejich polštářky, jsou sice odolné, přesto jim zimní podmínky dokážou dát pořádně zabrat. Podceňovat preventivní péči o psí tlapky se proto rozhodně nevyplácí. Ať už máte doma psího gaučáka, nebo aktivního sportovce, jejich tlapkám je potřeba věnovat pozornost. Jakmile pejsek začne kulhat, zpomalovat na procházce nebo si po návratu domů nadměrně olizuje tlapky, jde o jasný signál, že něco není v pořádku. Nejčastěji se jedná o podrážděnou kůži mezi prsty nebo popraskané polštářky. Zledovatělý sníh a mráz tlapky vysušují a mohou způsobit drobná poranění, posypová sůl pak často vede k pálení a zarudnutí. U plemen s delší srstí na packách se navíc může objevit nepříjemný problém v podobě zledovatělých sněhových kuliček mezi polštářky. Zlo jménem posypová sůl Pohybujete-li se v místech, kde se používá posypová sůl, je potřeba opatrnosti dvojnásob. Nejčastěji se jedná o chlorid sodný nebo směsi s dalšími chemickými látkami, které jsou pro psí tlapky velmi agresivní. Sůl narušuje přirozenou ochrannou vrstvu polštářků, vysušuje kůži a může způsobit bolestivé pálení, zarudnutí a praskliny. Pejsci si navíc podrážděné tlapky často olizují, čímž se sůl dostává do organismu, kde může dráždit sliznice, zatěžovat trávicí trakt a při větším množství představovat zdravotní riziko. Pravidelné omývání tlapek po každé procházce by proto mělo být samozřejmostí. V místech s častým používáním posypových směsí, jako jsou městské chodníky nebo okolí silnic, stojí za zvážení použití ochranných psích botiček. Mazat nebo nemazat? Mezi pejskaři se často vede debata, zda psí tlapky v zimě pravidelně mazat či ne, aby „nezchoulostivěly“. Pravda leží někde uprostřed. Příliš časté a nevhodné mazání může skutečně vést k nadměrnému změkčení polštářků, které pak ztrácejí svou přirozenou odolnost vůči terénu. Na druhou stranu, pokud bydlíte v místě, kde v zimním období tlapky čelí nepřirozené zátěži v podobě posypové soli, chemikálií a extrémního vysušení, ochranný balzám má své opodstatnění. Vždy je proto potřeba k mazání přistupovat individuálně. Pokud jsou již tlapky podrážděné a popraskané, použijte kvalitní přírodní regenerační balzám. Cílem je vždy udržet polštářky pružné a funkční, aby nepopraskaly. Pokud byste však packy mazali příliš často, jejich změkčení povede k častějším poraněním. Volte proto zlatou střední cestu a péči přizpůsobte pejskovi a prostředí, ve kterém se pohybuje. Prevence Základem je vždy pravidelná kontrola tlapek, ideálně po každé procházce. Máte-li dlouhosrsté plemeno psa, srst mezi polštářky zastřihujte nakrátko, aby se v ní nedržel sníh a nečistoty. Po návratu z procházky tlapky opláchněte vlažnou vodou a pečlivě vysušte, aby nedošlo k jejich zapaření. Podle potřeby zvažte používání již zmíněných ochranných botiček a ochranného a regeneračního balzámu na tlapky. Pokud problémy s tlapkami přetrvávají, objevují se hluboké praskliny, krvácení, otoky nebo výrazná bolestivost, je na místě návštěva veterináře.

Psí trávení se v mnoha ohledech výrazně liší od toho lidského. Přesto o něm kolují různé mýty, které někdy vedou ke špatnému způsobu krmení. Je pes skutečně všežravec, jak se často říká? A jak dlouho trvá, než mu vytráví? Nejen to se dozvíte v dnešním článku. Následujících pět zajímavostí vám pomůže lépe pochopit, jak psí trávení funguje z pohledu fyziologie – a proč má smysl věnovat větší pozornost tomu, čím pejska krmíme. Pes je fakultativní masožravec Je pes masožravec nebo všežravec? O této otázce se často pejskaři dohadují. Odpověď není tak jednoduchá. Z hlediska biologie a fyziologie je pes označován jako fakultativní masožravec. To znamená, že jeho organismus je primárně uzpůsoben ke konzumaci živočišné potravy, ale zároveň má určitou schopnost trávit i složky rostlinného původu. Maso by tedy mělo tvořit většinu vyvážené krmné dávky, avšak na rozdíl od obligátních masožravců (například koček) nejsou psi výhradně odkázáni pouze na živočišné zdroje živin. Někdy se můžeme setkat také s označením „masožravý všežravec“, které se snaží tuto skutečnost zjednodušeně popsat. Neznamená to však, že by byl pes plnohodnotným všežravcem jako člověk nebo prase. Jeho chrup, krátký trávicí trakt, kyselé žaludeční prostředí a způsob metabolismu jej stále řadí mezi masožravce. Schopnost využívat sacharidy a některé rostlinné živiny je spíše adaptací vzniklou dlouhodobým soužitím s člověkem, nikoliv důkazem všežravosti v pravém slova smyslu. Rostlinné složky hrají ve stravě doplňkovou roli, zejména jako zdroj vlákniny, vitamínů a antioxidantů. Psi tráví přibližně 3x rychleji než lidé Psi zpracovávají potravu přibližně třikrát rychleji než lidé, což úzce souvisí právě s fyziologií jejich zažívacího traktu. U většiny chlupáčů projde potrava celým trávicím traktem přibližně za 4–12 hodin, a to v závislosti na typu krmiva, velikosti psa a jeho zdravotním stavu. Jen výjimečně jim trávení trvá až 24–36 hodin. A jak je to u člověka? My lidé trávíme jídlo většinou 24–72 hodin. Tento rozdíl je způsobený především kratším trávicím traktem psa, výrazně kyselým žaludečním prostředím a enzymatickou výbavou uzpůsobenou k rychlému rozkladu živočišných bílkovin a tuků. Rychlé trávení snižuje riziko množení bakterií v případě kontaminace a umožňuje efektivní využití živin z masa. I psa může pálit žáha Možná vás překvapí, že i váš psí člen rodiny může zažívat nepříjemné pocity spojené s překyselením žaludku či návratem žaludečních šťáv do jícnu. Psí žaludek produkuje velmi silnou kyselinu chlorovodíkovou, která je nezbytná pro rychlé a účinné trávení masa. Pokud je však žaludek dlouho prázdný, kyselina nemá co trávit a může docházet k dráždění sliznice. U psa pak můžete pozorovat ranní zvracení na lačno (často žlutavé barvy), nadměrné slinění, polykání naprázdno a neklid. Pálení žáhy u psa je také jedním z možných důvodů požírání trávy. Kromě dlouhých intervalů mezi jídly může k pálení žáhy u psů přispívat nevhodné složení krmiva, nadbytek sacharidů nebo tuků špatné kvality, stres či nepravidelný režim. Řešením obvykle bývá úprava krmné dávky, rozdělení jídla do více menších porcí či zařazení „svačinek“ během dne. Pokud však obtíže přetrvávají nebo se často opakují, je vždy na místě konzultace s veterinářem, aby se vyloučily vážnější potíže trávicího traktu. Psi nemají v slinách enzymy na štěpení škrobů Na rozdíl od lidských slin neobsahují psí sliny trávicí enzym amylázu, který u člověka zahajuje štěpení škrobů již v dutině ústní. U psa tedy trávení těchto složitých sacharidů nezačíná při žvýkání, ale až později – v tenkém střevě. To je ostatně další důkaz toho, že psí trávení je primárně nastavené na zpracování živočišných bílkovin a tuků. I když hafani určité množství sacharidů strávit dokážou (díky amyláze produkované slinivkou), jde o tzv. sekundární adaptační mechanismus. Nadbytek nebo špatně zpracované škroby proto mohou vést k nadýmání, průjmům, kolísání hladiny cukru v krvi či dlouhodobě k metabolické zátěži. Psí žaludek je extrémně kyselý Žaludeční prostředí psa je výrazně kyselejší než u člověka – pH psího žaludku se při trávení pohybuje přibližně mezi 1–2, zatímco u člověka bývá běžně kolem pH 2–4. Tato vysoká kyselost umožňuje psům efektivně rozkládat syrové maso, tuky i kosti a zároveň ničit velké množství bakterií, které by člověku mohly způsobit vážné zažívací potíže. Právě díky tomu si psí organismus dokáže poradit s potravou, jež by pro lidské trávení byla nevhodná nebo dokonce nebezpečná. Extrémně kyselý žaludek však zároveň klade vysoké nároky na kvalitu a složení krmiva – dlouhodobé krmení nevhodnou stravou, časté překrmování sacharidy nebo nepravidelný režim mohou narušit jeho přirozenou rovnováhu a vést k trávicím potížím.