Blog Dog strana 3/10

Každý zodpovědný psí majitel by měl mít přehled nejen o očkování svého mazlíka, ale i o prevenci proti vnitřním a vnějším parazitům. K boji s vnitřními parazity slouží právě odčervovací přípravky. Funguje jejich podávání ale skutečně jako prevence nebo je to trochu jinak? A jak se proti nežádoucím hostům v těle vašeho psa účinně bránit?   Pravidelnému odčervování psů odzvonilo. Nebo ne?  V současné době se setkáte mezi chovateli i veterináři se dvěma přístupy k odčervování. Někdo raději odčervuje pravidelně tzv. „preventivně“. A někdo místo toho nechává vyšetřovat vzorky trusu svého hafana na přítomnost parazitů. Je jen na vás, jaký postup zvolíte. V úvahu je potřeba brát i rizikovost prostředí, ve kterém se váš miláček pohybuje, a zda sdílíte domácnost s malými dětmi či lidmi s oslabenou imunitou. Preventivní odčervování bývá doporučováno také 2–4× ročně. Je pro psí majitele jednodušší a rychlejší, má ale i svá negativa. Někteří psi mohou na „chemii“ v odčervovacích preparátech reagovat citlivě, například průjmem, zvracením, ztrátou chuti k jídlu či apatií. Pozor, odčervovací tableta usmrtí pouze parazity, kteří se v době podání nachází ve střevě. Účinkuje pouze v řádu hodin, hafan se tedy může nakazit parazity klidně den po odčervení. Nelze tedy mluvit o dlouhodobé prevenci v pravém smyslu slova. Přesto dochází ke snížení rizika vylučování parazitů a šíření nákazy. Vyšetření trusu na přítomnost parazitů je ideální provádět 4× ročně. A také při zdravotních problémech, například opakovaných průjmech, častém hlenu ve stolici, hubnutí i kašli. Aby se zvýšila pravděpodobnost záchytu vajíček či článků parazitů v psím exkrementu, je nutné sbírat vzorky bobků alespoň tři dny po sobě. Výhodou je, že pokud veterinář odhalí v trusu parazita, doporučí vám nejvhodnější preparát a odčervovací schéma. Odčervení březích fen a štěňat Odčervování březí feny se nedoporučuje. Jde o velkou zátěž pro organismus, navíc podání očervovacích preparátů březí feně sebou vždy nese riziko vrozených vad či úhynu štěňat. Po konzultaci s veterinářem je výjimečně možné použít schválený přípravek. Fenku je potřeba odčervit před plánovaným krytím (na začátku hárání) a poté až po porodu, vždy zároveň se štěňaty až do odstavu. U malých štěňat je nejlepší zvolit odčervovací pastu. První odčervení by mělo proběhnout 8.–14. den po porodu. Následně pak každé dva týdny až do věku tří měsíců štěňátka. Vhodnost konkrétních přípravků vždy konzultujte s veterinárním lékařem. Nejčastější vnitřní parazité psů Asi nejznámějším psím parazitem je škrkavka Toxocara canis . Tou se mohou štěňata nakazit od matky už před porodem přes placentu nebo následně mlékem od feny. Dalším parazitem, který se u psů často vyskytuje, je tasemnice Dipylidium caninum . K nákaze dochází obvykle pozření blechy, která je jejím mezihostitelem. U psů se mohou vyskytovat také kokcidie Isospora , giardie, či měchovci Ancylostoma . Vyšší riziko nákazy vnitřními parazity je u lovecky využívaných psů a také u „čuníků“, kteří požírají venku výkaly jiných zvířat. Jaké přípravky na odčervení můžete zakoupit? Dnes máme k dispozici mnoho značek a typů odčervovacích preparátů. Vybírat tak můžete z tablet, past, spot-onů na kůži, sirupů a dokonce i injekcí u veterináře. Pokud si nejste jisti, co pro odčervení vašeho pejska vybrat, vždy se raději poraďte s veterinářem. Dejte také pozor, abyste pejskovi nepodávali odčervovací přípravek současně s očkováním. Ideální rozestup je nejméně jeden týden před nebo po očkování. Existuje přírodní alternativa? Zapomeňte na babské rady jako je podávání česneku pejskovi. Některé přírodní látky, například různé bylinky nebo křemelina, mají sice antiparazitární účinky, ale jde spíše o podpůrné opatření v rámci prevence. Pomáhají vytvářet ve střevech prostředí odolnější vůči invazi parazitů. Jakmile váš chlupáč ale už parazity v sobě má, je nutné sáhnout po chemických přípravcích. Jedině tak ochráníte zdraví své i svého mazlíčka. Závěrem neuškodí si připomenout, abyste zodpovědně uklízeli trus po svém pejskovi. Nejen, že tím potěšíte své okolí, ale také přispějete ke snížení koncentrace parazitů v prostředí.

Víte, že psi slyší přibližně čtyřikrát lépe, než my lidé, a navíc jsou schopni slyšet zvuky na vyšších frekvencích? Hebká psí ouška, která tolik lákají k pohlazení, kromě toho slouží našim čtyřnohým parťákům i ke komunikaci. Mohou s nimi totiž hýbat všemi směry pomocí 18 svalů. Jejich slabou stránkou však může být náchylnost k různým infekcím. Jak se o výjimečné psí uši starat, aby byl váš hafan zdravý a spokojený? Čistit nebo nečistit?  Některá psí plemena a jedinci mají vyšší predispozice k problémům s ušima, u těch je potřeba nepodceňovat pravidelnou kontrolu a čištění. U většiny zdravých psů však preventivní čištění uší není potřeba. Příliš časté čištění naopak může narušit rovnováhu ušního mikrobiomu a vést k podráždění i následným zánětům. Nezapomínejte svému chlupáčovi ale ušiska pravidelně kontrolovat, abyste si včas všimli případných problémů. Jak poznáte, že je na čase vašemu pejskovi ouška vyčistit? Pokud u něj spozorujete třepání hlavou nebo naklánění, drbání či tření uší, výtok nebo zápach, dobře uši prohlédněte a jemně vyčistěte. Pokud problém přetrvává nebo je ucho zarudlé či strupovité, je na čase navštívit veterináře. Neléčený zánět není totiž žádná legrace a může způsobit chronické problémy a v některých případech dokonce i ztrátu sluchu. Nejčastěji se můžete setkat s kvasinkovou či bakteriální infekcí, případně s ušními roztoči. Proč jsou psí uši tak citlivé na dotek?  V ouškách našich psích mazlíčků se nachází velké množství nervových zakončení. Spolu s břichem a kůží mezi prsty tak patří k nejcitlivějším místům psího těla. Zajímavostí také je, že se v psích uších nalézá i tzv. bloudivý nerv, který pomáhá ovládat centrální nervový systém. To by mohl být jeden z důvodů, proč je pro některé pejsky natolik příjemná a uvoňující jemná masáž uší.   Jak správně čistit psí uši  K čištění citlivých psích uší budete potřebovat vatový tampon nebo gázu, případně měkký hadřík. Nepoužívejte dětské vlhčené ubrousky. A připravte si i pár pamlsků jako odměnu. 1)    Nejprve očistěte ušní boltce psa hadříkem navhlčeným čistou vodou. 2)    Na tampon či gázu nakapejte trošku přírodního oleje, například olivového či mandlového, a vytřete opatrně vnitřní záhyby ucha. 3)    Použít můžete i některý ze speciálních veterinárních přípravků na čištění psích uší ve formě kapek. Ty dle návodu nakapejte do ucha a promasírujte. Jakmile se pejsek otřepe, vytřete uši čistým tamponem či gázou do sucha. 4)    Nešťourejte pejskovi dovnitř ucha a nepoužívejte tyčinky do uší!Ty akorát zatlačí maz hlouběji do uší. 5)    Pokud má váš hafan sklony k častým zánětům můžete k čištění použít jablečný ocet ředěný vodou (2 lžíce jablečného octa na 1 hrnek vody). Vyzkoušejte také speciální veterinární pudr Bajazin. Na co si ještě dát pozor  Zvýšenou pozornost věnujte hygieně uší v případě, že máte psa-vodomila, který často plave. V letním období také uši pravidelně kontrolujte po procházkách, abyste včas odhalili nebezpečné osiny, které umí v psích uších nadělat pěknou neplechu. U některých psích plemen je navíc nutné čas od času vytrhat chlupy rostoucí ze zvukovodu, aby spolu s mazem nebránily větrání uší.

Kloubní výživa je jedním z nejčastěji podávaných doplňků stravy, a to ve všech obdobích života pejska. Není divu, každý zodpovědný páníček chce svému parťákovi dopřát radost z pohybu. Ne všichni pejsci však potřebují přidávat ke krmivu kloubní výživu a ne všechny doplňky se složením hodí zrovna pro vašeho chlupáče. Proto se dnes podíváme na to, pro které psy se kloubní výživa hodí a jak se orientovat v jejím složení tak, abyste vybrali tu pravou.   Potřebuje ji každý pes?   Dá se říci, že zdravý pes krmený správně zvolenou stravou nepotřebuje žádné doplňky, a to ani kloubní výživu. V reálném životě pak ale narážíme na individuální potřeby každého pejska a drobné, ale dlouhodobé nedostatky ve výživě. Zapomenout nesmíme ani na nepřiměřenou či nevhodnou zátěž pohybového aparátu. V některých případech může preventivní podávání kloubní výživy mít tedy své opodstatnění. I názory veterinárních lékařů na tuto problematiku se však mohou lišit.   Kloubní výživa pro štěňata v růstu   Zejména u štěňat velkých plemen majitelé často zvažují preventivní podávání kloubní výživy. Mnohem důležitější je během růstu dbát na vyváženou krmnou dávku se správným poměrem vápníku a fosforu. Nezbytný je také dostatečný přísun vitamínu D, který je potřeba pro správné vstřebávání vápníku. Přílišné množství svaloviny či mléčných výrobků „na přilepšenou“ mívá za následek právě nevhodný nadbytek fosforu a s tím spojené růstové problémy. Pokud přeci jen chcete svému štěňátku koupit něco zdravého na klouby, volte ideálně doplňky s obsahem hydrolyzovaného kolagenu bez protizánětlivých složek.   Kloubní výživa jako prevence problémů v dospělosti   Máte doma psího sportovce, pejska s predispozicemi k problémům pohybového aparátu nebo seniora? Pak možná hledáte nejlepší doplněk na klouby pro preventivní podávání. Velmi efektivní může být již zmíněný hydrolyzovaný kolagen, který je šetrně zpracován tak, aby měl co nejvyšší využitelnost. Vybírejte přípravky, které zároveň obsahují vitamín C, ten vstřebatelnost ještě zvyšuje. Případně jej do krmné dávky přidejte dodatečně. Mezi další účinné látky vhodné pro preventivní podávání patří chondroitin sulfát, glukosamin sulfát či kyselina hyaluronová. Přípravky bez obsahu MSM a boswelie můžete podávat bez obav dlouhodobě bez přestávek.   Když pejska bolí klouby…   Pokud pozorujete u psa jakékoli kulhání či pohybové obtíže, vaše první kroky by měly vést k veterináři pro řádnou diagnózu. V závislosti na ní pak může být na pořadu dne i výběr vhodné kloubní výživy. Už jsme zmínili, že některé přípravky obsahují boswellii serrata či MSM. Tyto složky působí protizánětlivě a proti bolestem, proto jsou vhodné pouze pro psy, které již trápí problémy pohybového aparátu.   U pejsků po úrazu, operaci či diagnóze jako je dysplazie kloubů, spondylóza apod. se doporučuje podávání kloubní výživy v kúrách. Nejčastěji jde o denní podávání po dobu 3 měsíců, po kterých následuje nejméně 1 měsíc pauza. Pauzy se zařazují zejména proto, aby se mohla projevit případná bolestivost, která by ukazovala na problém, jenž je potřeba řešit s veterinářem. Někteří chlupáči, které trápí již výrazné pohybové obtíže, mohou (po konzultaci s veterinárním specialistou) vyžadovat každodenní podávání kloubní výživy bez pauzy. V takovém případě je potřeba myslet na to, že přestože díky doplňkům stravy může být hafan bez bolesti, potíže přetrvávají, jen nejsou na první pohled snadno vidět. Pohybové aktivity a nás

Med je oblíbeným sladidlem, pochoutkou i doplňkem stravy pro mnoho lidí, proto vás už možná napadlo, že byste jej dopřáli i svému psímu parťákovi. Ano, med může být prospěšný i pro vašeho chlupatého kámoše a můžete jej využít při mnoha příležitostech. Tak jako u většiny zdraví prospěšných surovin, i u medu platí rčení „všeho s mírou“. Kdy a v jakém množství psovi med dávat?   Med jako medicína i pochoutka Včelí med obsahuje kromě přírodních cukrů i enzymy, aminokyseliny, antioxidanty, vitamíny a minerální látky. Nedoporučujeme kupovat neprověřenou značku medu ze supermarketu. Pokud chcete jistotu, že vašemu pejskovi nabídnete opravdu zdravý med, vybírejte jej z kvalitního zdroje, neředěný, nefiltrovaný, tepelně neupravený a v bio kvalitě. Léčivé účinky medu můžete využít, když vašeho pejska trápí  ●      psincový kašel či nachlazení ●      trávicí potíže ●      sezónní alergie ●      kožní problémy Kolik medu můžete psovi dát? Přestože med může být skvělým doplňkem psí stravy, nezapomínejte, že obsahuje vysoké množství jednoduchých cukrů, není tedy vhodný ve velkém množství. Doporučené maximální denní dávkování je následující: Malí pejsci do 5 kg –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ¼ čajové lžičky Psi o hmotnosti 5–⁠⁠⁠⁠⁠⁠10 kg –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ½ čajové lžičky Psi o hmotnosti 10–⁠⁠⁠⁠⁠⁠25 kg –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 1 čajová lžička Velcí psi nad 25 kg –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ až 2 čajové lžičky  S podáváním medu začněte opatrně, po malých kapkách, než se dostanete na uvedené dávkování. Sledujte případné změny u vašeho chlupáče, abyste si byli jistí, že mu podávané množství nedělá problémy. Pro které psy med není vhodný? U mnoha výživových doplňků platí, že jakmile máte pochybnosti, zda konkrétní surovinu či produkt váš hafan může, předem podávání konzultujte s vaším veterinárním lékařem. I med může být pro některé psy nevhodný. Například u psů-diabetiků je třeba zvýšená opatrnost, stejně jako u psů obézních. Med se také nedoporučuje podávat štěňatům do 1 roku věku a psům s oslabeným imunitním systémem. Výjimečně totiž může obsahovat spory bakterií, konkrétně některé studie uvádí druh Clostridium botulinum. Dospělého psa s funkčním imunitním systémem však neohrozí. A v neposlední řadě se i u psa může stejně jako u lidí vyskytnout alergie na včelí produkty. Můžete ho použít i jako mast Pokud vašeho psa trápí kožní problémy, jako jsou hotspoty a ekzémy nebo hmyzí kousnutí, může být med také skvělou variantou pro ošetření postiženého místa. Můžete jej pro jeho antibakteriální, antiseptické a hojivé vlastnosti využít i na drobné škrábance, oděrky, rány i popáleniny. Enzymy obsažené v medu navíc stimulují obnovu zdravé kůže. Po nanesení medu na kůži je ideální překrýt ošetřené místo obvazem, abyste zabránili olizování. Jaké další včelí produkty můžete pejskům dát? Kromě medu existuje i celá řada dalších včelích produktů, které mohou najít uplatnění i v péči o naše psí miláčky. Patří sem včelí pyl, propolis, mateří kašička i včelí vosk. Včelí pyl má svoje využití zejména při boji proti nejrůznějším onemocněním a pomáhá zpomalovat stárnutí. Propolis je skvělé přírodní antibiotikum a při lokální aplikaci pomáhá s hojením. Mateří kašička je vhodným doplňkem stravy pro zvýšení odolnosti a vytrvalosti zejména u psích sportovců, je považována za elixír zdraví a dlouhověkosti. Nedoporučuje se však pro onkologické pacienty. Včelí vosk má své využití při péči o psí tlapky nebo i případné loketní mozoly, je totiž jednou z ideálních surovin při výrobě masti, smíchá-li se s oleji a bylinkami.  

Ať už potřebujete zajet k veterináři, vyrážíte na výlet nebo na delší dovolenou, váš čtyřnohý člen rodiny se často cestě autem nevyhne. Mnoho psů se na jízdu autem těší, protože ví, že je většinou čeká po dojezdu zábava. Určité procento chlupáčů ale cestování autem (a někdy i jinými dopravními prostředky) nemá rádo, protože se jim dělá špatně. Pokud se váš pes v autě třese, slintá nebo dokonce zvrací, pravděpodobně jej trápí tzv. kinetóza neboli nevolnost při jízdě. Nejčastěji se s tímto problémem setkáte u malých štěňat, u některých pejsků však tento nepříjemný problém přetrvává i v dospělosti. Pojďme se podívat na několik tipů, které vašemu psímu parťákovi pomohou. Proč se dělá psům v autě špatně?  Psi pohyb vidí očima a cítí ho tělem, ale také ho vnímají vnitřním uchem. Stejně jako u lidí se totiž v psím vnitřním uchu nachází smyslové orgány pro rovnováhu, slouží tedy k vyhodnocování pohybů těla a odesílá pomocí vestibulárního nervu signály do mozku. Při jízdě dochází k nerovnováze mezi tím, co pejsek vidí a co vnímá, proto se může dostavit nevolnost. Neklid, třes, zrychlené dýchání, kňučení, nadměrné slintání nebo zvracení, to vše mohou být příznaky toho, že se vašemu chlupáčovi dělá v autě špatně. Pozor, někteří psi mohou být ve stresu ze strachu z jízdy, aniž by jim bylo špatně, a kromě zvracení mohou příznaky být podobné. Jak se připravit před cestou  Postupný trénink a zvykání na jízdu v autě je základ. Pokud už má pejsek s autem špatné zkušenosti, začněte od nejjednodušších krůčků jako je nastupování a krátký pobyt v autě, aniž byste nastartovali. Jakmile už to chlupáč zvládá v klidu, objeďte s ním pouze krátkou vzdálenost a postupně délku trasy navyšujte. Cesty autem spojujte s příjemnými zážitky. Před jízdou psa nekrmte a dopřejte mu delší procházku. Zpříjemněte psovi pobyt v autě Pohodlí psa při cestování je důležité, na prvním místě však musí být vždy bezpečnost. Nikdy nenechávejte psa v autě volně. Ze zákona musí být hafan zajištěn, tak aby nemohl ohrozit spolucestující, zároveň je ale dobré myslet i na jeho bezpečnost. Nejbezpečnější variantou je buď správně upevněná klec či přepravka nebo speciální bezpečnostní postroj. Vždy vybírejte takové produkty, které úspěšně prošly crash-testy. V některých případech proti nevolnosti pomůže, pokud je pes umístěn tak, že nevidí ven na ubíhající krajinu. Nezapomeňte na dostatečné větrání a zajištění příjemné teploty. Pootevřená okna navíc pomáhají s vyrovnáním tlaku. Pokud je to jen trochu možné, vyvarujte se prudkým zatáčkám a divoké jízdě. Při delší cestě nezapomeňte na časté přestávky, alespoň každé 2–3 hodiny, aby se mohl pejsek vyvenčit a napít.  Přípravky proti nevolnosti pro psa Občas se setkáte s radou dát psovi před jízdou Kinedryl. Ten mu ale v žádném případě nedávejte! Většina lidských léků je pro psy nevhodná a Kinedryl není výjimkou. Obsahuje totiž kofein, který je pro psa nebezpečný. Dnes jsou ke koupi již speciální přípravky proti psí nevolnosti. Další variantou, kterou můžete vyzkoušet, je podávání bylinek. Zázvor je známý pro své účinky proti nevolnostem a je vhodný i pro většinu psů. Nevhodný je pouze pro psy před a po operaci, užívající léky na ředění krve nebo feny před porodem. Můžete jej podávat čerstvý, sušený či ve formě tinktury bez alkoholu. Další bylinkou, která může pomoci proti nevolnostem, je máta, a to ve formě odvaru. U malých psů stačí dvě až tři čajové lžičky za den, u velkých psů polévkové lžíce.    

Přestože je u některých pejsků rozhodně dobré dát si pozor na nadměrný obsah tuku ve stravě, určitě se nedá říci, že tuky jsou špatné, naopak. Tuky jsou totiž skvělým zdrojem energie a mastných kyselin. Navíc jsou nepostradatelné pro vstřebávání některých vitamínů a další procesy v těle pejska. Z hlediska výživy však velmi záleží na původu tuku a jeho kvalitě. Kolik tuku má mít zdravá psí bašta a které oleje jsou skvělým doplňkem psího jídelníčku? Nejen na to se podíváme v dnešním článku. Kolik tuku psi potřebují? To, kolik tuku v krmné dávce potřebuje zrovna váš pes, závisí na mnoha faktorech, například na věku, celkové kondici, jeho zátěži a zdravotním stavu. Každý organismus má trochu rozdílné potřeby. Pro přibližnou představu se můžete držet obecné definice, kdy krmivo s obsahem tuku méně než 10 % je považováno za nízkotučné a hodí se zejména pro psy starší, s nízkou aktivitou a sklonem k nadváze. Většina průmyslově vyráběných krmiv pro dospělé psy má okolo 10 – 15 % tuku. Krmivo s více než 20 % tuku je vhodné pro psy v zátěži, štěňátka v růstu a kojící či březí fenky. Obecně se tedy dá říci, že optimální celkové množství tuku v krmné dávce dospělého psa v běžné zátěži se pohybuje v rozmezí 10 – 20 %. Pokud pejskovi stravu připravujete sami doma, ať už vařenou či syrovou, je dobré se orientovat alespoň přibližně, jak tučné jsou vámi zvolené suroviny. U Mixáno vařených i BARF směsí je samozřejmě obsažené množství tuku vždy uvedeno, a tak přesně víte, co váš chlupatý parťák dostává do misky. Kdy a proč přidávat olej Kromě toho, že přidaný olej může být skvělým zdrojem energie pro psí sportovce v zátěži, majitelé se často rozhodnou svým pejskům pořídit nějaký olej jako doplněk stravy, a to zejména jako podporu kvality kůže a srsti. Je to proto, že mnoho za studena lisovaných olejů je skvělým zdrojem nenasycených mastných kyselin Omega-3 a Omega-6. Krmíte-li masem, které obsahuje převážně tzv. nasycené tuky, je vhodné to vyvážit právě doplňky, které obsahuji tuky nenasycené. Kromě pozitivního vlivu na srst a kůži jsou nenasycené mastné kyseliny prospěšné pro zdraví pohybového aparátu, srdce a mozku, posilují imunitní systém a pomáhají snižovat zánětlivé reakce v těle. Živočišné a rostlinné oleje zdravé pro psy Jaké jsou zdraví prospěšné živočišné a rostlinné oleje, které můžete přidat pejskovi do krmné dávky? Lososový olej se doporučuje asi nejčastěji a pejskům obvykle hodně voní a chutná. Vzhledem k jeho velké popularitě je ke koupi od mnoha značek různé kvality, a proto se v jeho případě rozhodně vyplatí vybírat podle původu, nejen podle ceny. Na původu ryb, ze kterých je olej vyroben, totiž závisí i jaké množství těžkých kovů bude obsahovat. Olej z tresčích jater je další možností, hledáte-li pro svého pejska rybí olej. Oproti tomu lososovému obsahuje ještě vyšší množství vitamínů A a D. Arktický krill je nejzdravější volbou z hlediska možné kontaminace těžkými kovy. Co je to ten krill? Jde o malé vodní korýše žijící v čistých arktických vodách. Kromě vysokého obsahu nenasycených kyselin a vitamínů v něm najdete například antioxidant astaxanthin, enzymy a polysacharid chitin, který podporuje zdraví chrupavek, šlach a vazů. Krill je navíc skvělým zdrojem vysoce stravitelných proteinů. Konopný olej se vyznačuje vysokým obsahem Omega-3 a Omega-6 nenasycených mastných kyselin, a to v ideálním poměru. Kromě vitamínů rozpustných v tucích obsahuje i množtví zdraví prospěšných minerálů, například zinek, železo, hořčíku a fosfor. Lněný olej je dalším rostlinným olejem vhodným do psí misky. Vyzdvihnout u něj můžeme například vysoký obsah vitamínu E, lecitinu a lignanů. Variantou mohou být i mletá lněná semínka, ale vždy čertvá, nekupujte již namletá! Stejně tak můžete vyzkoušet i velmi zdravá chia semínka . Ostropestřecový olej se lisuje ze semen ostropestřce mariánského, který obsahuje tzv. silymarin, který pomáhá předcházet poškození jater. Podle vědeckých studií je to ale s jeho obsahem v oleji komplikované. Pokud tedy potřebujete pejskovi doplnit stravu přímo o silymarin, volte raději jeho extrakt. Ostropestřecový olej ale nezavrhujte, obsahuje mnoho zdravých látek včetně antioxidantů, například glutathionu. Kokosový olej má vysoký obsah nasycených tuků, a proto se někdy nedoporučuje. Ve srovnání s ostatními nasycenými tuky, se kterými se setkáte, je ale výjimkou, protože se jedná o triglyceridy se středně dlouhým řetězcem (můžete se setkat s anglickou zkratkou MCT). Je proto skvělým zdrojem energie pro psy, kteří špatně snáší vysoký obsah živočišných tuků ve stravě. Pozor: Oleje vybírejte ty za studena lisované, ne rafinované! Vždy dbejte na správné skladování v temnu a chladu.        

Pes patří mezi fakultativní masožravce, což znamená, že značnou část jeho jídelníčku tvoří maso. Mnoho druhů zeleniny a ovoce je však skvělým doplňkem krmné dávky a přináší mu celou řadu zdravotních benefitů. A sem patří právě i brokolice. Co všechno v sobě tato zelená kráska skrývá a jak často byste ji měli pejskovi dopřát? Brokolice má vysoký obsah nejen vitamínů a minerálů Brokolice je vydatným zdrojem celé řady vitamínů a minerálů, a to zejména vitamínu C a K, draslíku, manganu, železa, hořčíku a vápníku. Pozor, vitamín K je skvělý pro zdraví kostí a imunitního systému, může však negativně ovlivnit léky na ředění krve. V brokolici najdete i vysoké množství kyseliny listové, karotenoidů (například lutein, zeaxanthin a beta karoten) a flavonoidů (napříkad kvercetin a kaempferol). A zapomenout nesmíme ani na vlákninu, která je nezbytná pro zdravý střevní mikrobiom. Brokolicí proti rakovině? Brokolice patří mezi brukvovitou zeleninu, která je navíc bohatá na sloučeninu zvanou sulforafan, u které byly prokázány protirakovinné účinky. V provedených studiích u některých typů nádorů sulforafan snížil invazi rakovinných buněk i aktivitu enzymu signalizujícího jejich množení. Zároveň v některých případech zvýšil účinnost použitých chemoterapeutik a bránil poškození zdravých buněk. Kromě zajímavých výsledků v oblasti boje s rakovinou se sulforafan může pochlubit i pozitivním vlivem na zdraví srdce, zlepšení trávení a potencionálně pomáhá chránit organismus proti cukrovce. Všeho moc škodí Každý pejsek je originál a co snese zažívání jednoho, to druhému nemusí sednout. Chcete-li brokolici do psího jídelníčku zařadit, zkuste napoprvé malé množství a sledujte, jak bude reagovat. Obecné doporučení je nepřekračovat množství větší než 10 % krmné dávky psa. Brokolice totiž obsahuje isothiokyanáty, které mohou ve velkém množství způsobovat podráždění zažívacího traktu. Je lepší brokolice syrová nebo vařená? Přestože brokolici můžete dát hafanovi ochutnat i syrovou, doporučujeme spíše uvařit ji krátce v páře. Důvodem je nejen lepší stravitelnost, ale i snížení obsahu goitrogenů (strumigenních látek), které mohou u citlivých jedinců vést ke zhoršením stavu štítné žlázy při nadměrné konzumaci. U zdravého psa se však při zkrmování přiměřeného množství nemusíte bát ani brokolice syrové. Samozřejmě je potřeba počítat s tím, že vařením snížíte i obsah některých zdraví prospěšných látek, například sulforafanu a vitamínu C. Proto dbejte na krátkou dobu varu a nižší teplotu.

Hlavní složkou psího jídelníčku by bezpochyby mělo být kvalitní maso, a to nejlépe syrové nebo šetrně tepelně upravené. Krmíte-li BARFem, může ovoce tvořit až 2–5 % krmné dávky. Ať už ale zvolíte jakýkoli způsob krmení, ovoce může být zdravým doplňkem či pamlskem díky vysokému obsahu zdraví prospěšných látek. Většina druhů ovoce je totiž doslova vitamínovou bombou a navíc obsahuje i další antioxidanty a vlákninu. Zároveň je však potřeba si uvědomit, že ne každé ovoce je pro psa vhodné. Proto se dnes podíváme na to, jaké ovoce je pro pejska nejlepší a kterému se naopak vyhnout obloukem. Hroznové víno – podceňované nebezpečí? Hned v úvodu si připomeneme ovoce, co je pro psy jedovaté, a přesto se opakovaně setkáte na internetu s komentáři, které popisují opak. Jak to tedy s hrozny (i rozinkami) je? Ještě donedávna nebylo jasné, jaká látka obsažená v hroznovém víně je pro psy toxická. Pozor, často uváděné pecičky za to nemohou, není tedy pravda, že tzv. bezsemenné hrozny jsou bezpečné! Nejnovější výzkumy uvádí, že látkou nebezpečnou pro psy je kyselina vinná, kterou obsahuje i vinný kámen, rybíz nebo exotické ovoce tamarind. Její množství obsažené v hroznech závisí na konkrétní odrůdě, zralosti i místě pěstování. Ale to není jediné vysvětlení toho, proč někteří psi žerou hrozny a jsou v pořádku a pro jiné je už pár kuliček smrtelná dávka. Závisí to vždy i na citlivosti konkrétního pejska. Otrava kyselinou vinnou se projevuje nadměrnou žízní, zvracením, průjmem a poškozením či selháním ledvin. K poškozování ledvin dochází i v případě dlouhodobé konzumace v malých, zdánlivě neškodných dávkách. Proto raději neriskujte a hrozny (i rybíz) jednou provždy z jídelníčku psa vyškrtněte. To nejzdravější ovoce pro psy Pokud bychom měli vybrat to nejlepší ovoce pro hafany, vyhrálo by pravděpodobně tzv. bobulovité ovoce, které je doslova nabušené prospěšnými látkami. Sem patří borůvky, brusinky, maliny a ostružiny. Z domácích plodin jsou perfektní volbou také jablka a hrušky. Na přilepšenou můžete svému čtyřnohému miláčkovi dávat i broskev či nektarinku, a to vždy bez pecky. Z tropického ovoce si může bez obav pochutnat na ananasu, mangu či papáje. Meloun, který se sice řadí do zeleniny čeledi tykvovitých, ale je běžně považován za ovoce, je pro pejsky také vhodnou pochoutkou. Nesmíme zapomenout na banány. Ty obsahují mnoho vitamínů a minerálů, lepší je však vybírat spíše nezralé, které obsahují méně cukru a více prebiotik. Ovoce vhodné jen v malém množství a bez pecek Mezi druhy ovoce, které pejskovi můžete dát ochutnat v malinkém množství patří například třešně, švestky a meruňky. Zkusit může i kousek dužiny pomeranče a grepfruitu (ne semínka či kůru!), dávejte ale pozor, ve větším množství totiž mohou podráždit psí zažívání. Jaké ovoce pejskovi raději nedávat? Možná vás překvapí, že avokádo patří mezi ovoce. A pravděpodobně už jste někdy slyšeli, že je pro psy jedovaté. Zároveň však můžete dohledat i zahraniční články, které avokádo do psí misky doporučují. Jak to tedy je? Avokádo obsahuje látku zvanou persin, která je pro psy toxická. Nachází se v pecce, slupce a listech. U dužiny se zdroje informací rozchází, někdy je uváděno, že záleží na konkrétní odrůdě. Navíc avokádo obsahuje vysoké množství tuku, což neprospívá psí slinivce. Proto jej raději pejskovi nepodávejte. Dalším pro psy nevhodným ovocem je angrešt. Obsahuje kyselinu glyoxalovou, která pro psy není vhodná a může způsobovat tvorbu ledvinových kamenů. Citrony a limetky mají vysoký obsah kyseliny citronové, proto by je váš pejsek jíst neměl. Závěrem je potřeba zmínit, že uvedená doporučení platí pro pejsky zdravé, bez dietních omezení. V případě, že váš pejsek trpí nějakým onemocněním, poraďte se vždy o vhodnosti konkrétní potraviny se svým veterinárním lékařem.        

Veterinární péče o naše psí parťáky je dnes na vysoké úrovni a nabídka specialistů, kteří umí pomoci s nejrůznějšími zdravotními problémy, je opravdu široká. Psí fyzioterapie u nás už není takovou novinkou, jako tomu bylo ještě pár let zpět. Přesto stále mnoho majitelů pejsků nemá dostatek informací o tom, jak by mohla jejich čtyřnohému členu rodiny být prospěšná. Proto vám v dnešním článku představíme psí fyzioterapii blíže. Kdo je psí fyzioterapeut Psí fyzioterapeut je odborník, který musí splňovat podmínky určené zákonem, konkrétně jeho činnost podléhá veterinárnímu zákonu č. 166/1999 Sb. Pracovat jako tzv. „Fyzioterapeut a rehabilitační pracovník malých zvířat“ mohou pouze osoby, které mají minimálně středoškolské veterinární vzdělání (případně výjimečně středoškolské obecné vzdělání) s doplněním profesní kvalifikace ve formě akreditovaného kurzu, nebo pochopitelně absolventi veterinárního lékařství v magisterském programu či přímo fyzioterapie zvířat na vyšší odborné škole. Ti se poté musí registrovat jako soukromý veterinární technik, eventuálně soukromý veterinární lékař. Pokud tedy kdokoli absolvuje například kurzy různých technik ošetření psů, může získané znalosti používat k péči o vlastní zvířata, ale neopravňuje jej to k ošetřování jiných zvířat jako výdělečné činnosti. Potřebuje váš pes fyzioterapii? Pokud váš pejsek má již problémy s pohybovým aparátem, případně neurologické potíže, vždy nejprve vyhledejte veterinárního lékaře, ideálně specializovaného ortopeda či neurologa. Až po určení diagnozy je možné provádět fyzioterapeutické ošetření s ohledem na pejskův zdravotní stav. Pravidelná návštěva fyzioterapeuta může však být také skvělým doplňkem péče o psy zdravé. Pro které pejsky je tedy fyzioterapie vhodná? •      po ortopedické (případně jiné) operaci •      s neurologickými problémy •      s onemocněním pohybového aparátu (například dysplazií kloubů) •      po úraze •      s nadváhou •      psí seniory •      psí sportovce v rámci prevence Jak vypadá fyzioterapeutické ošetření psa? Psí fyzioterapie kombinuje různé techniky ošetření pohybového aparátu psa včetně manuálního ošetření tzv. měkkých tkání, tedy svalů a fascií. Může jít o uvolňování, protahování, masáže a práci s klouby. Podle zdravotního stavu psa může fyzioterapeut využívat v rámci ošetření například i terapii laserem, magnetoterapii, aquaterapii či jinou pohybovou terapii. Pokud vašeho pejska trápí nějaké potíže a nejde jen o prevenci, počítejte s tím, že bude pravděpodobně potřeba více ošetření za sebou, aby se problém vyřešil. S sebou přineste určitě zprávu od vašeho ošetřujícího veterináře. Před samotným zahájením ošetření vás fyzioterapeut vyzpovídá a pejska prohlédne. Myslete na klidový režim Po ošetření je potřeba dodržovat klidový režim dle doporučení fyzioterapeuta, u zdravého psa zpravidla v délce několika dní. Proto není vhodné brát pejska k fyzioterapeutovi například před plánovanými tréninky, závody nebo aktivní dovolenou. Tady se hodí zdůraznit, že každý pejsek by měl umět odpočívat. Dvojnásobně to platí u psích sportovců a jedinců hodně aktivních plemen, protože kvalitní odpočinek je zásadní jak pro fyzickou regeneraci, tak pro psychickou pohodu pejska.  

S nástupem teplých letních měsíců přichází čas dovolených, výletů a vodních radovánek. A u toho samozřejmě nesmí chybět ani naši psí parťáci, kteří se rádi zapojují do společných aktivit. Ať už v létě vyrazíte na dlouhý výlet nebo obvyklou procházku, nezapomínejte, že v tomto období je potřeba dávat zvýšený pozor na některé letní nástrahy. Přehřátí u psa Jako první vás asi napadne často zmiňované přehřátí. Nejvíce se o něm mluví v souvislosti s ponecháním psa v zaparkovaném autě. Zde platí jednoduché pravidlo – psa opravdu nikdy nenechávejte v teplých dnech samotného v autě. Už během pár minut může teplota v autě i přes otevřená okénka vyšplhat tak vysoko, že psíka ohrozí na životě. Pozor také dávejte na přehřátí během delších procházek či tréninků. Ty nechejte raději na brzké ráno či pozdní večer, kdy jsou teploty příznivější, a vybírejte stinná místa. A nezapomínejte na pitný režim, vždy mějte k dispozici vodu pro pejska. Plemena, která mají hustou podsadu, pořádně vyčesávejte. Pozor, dlouhosrsté psy s podsadou nikdy nestříhejte a neholte! Srst totiž působí jako tepelná izolace a před vysokou teplotou je naopak chrání. Jak správně chladit psa Přehřátého psa nikdy nepolévejte svrchu, ani jej nepřikrývejte mokrým ručníkem nebo neházejte do studené vody! Situaci byste tím jen zhoršili. Přehřátého psa umístěte ihned do stínu nebo jiného chladného místa a chlaďte mu spodek těla. Začněte tlapkami, poté přidejte bříško a třísla. Spálené psí tlapky Když letní slunce svítí ostošest, mohou se povrchy jako asfalt a kov pořádně rozpálit! Rozpáleným terénům se vyhýbejte a volte raději trasy, kde je dostatek trávníku a stínu. Svého miláčka nenechávejte chodit po horkého asfaltu, předejdete tak bolestivě popáleným tlapkám a puchýřům. Problematické může být zejména venčení v centru velkých měst, kde je často jediným povrchem právě horký chodník. Pokud si nejste jistí, že je teplota povrchu pro psa ještě v pořádku, stačí malý test – položte na zem svou ruku. Pokud ji tam neudržíte alespoň 10 vteřin, psí tlapky na takový povrch nepatří. Koupání a vodní hrátky Koupat do vody pejska pouštějte až po pozvolném namočení a ochlazení. Také nezapomínejte, že i dlouhé plavání nebo dovádění ve vodě může vést k přehřátí psa. U mnoha plemen a jedinců nemůžete spoléhat na to, že hafan sám pozná, kdy má dost, a půjde si odpočinout. Po koupání pejska dobře vysušte, aby se nezapařil nebo neprochladl. Tím můžete předejít bolestivým problémům jako jsou hot spoty a syndrom mrtvého ocasu. Pokud máte psa, který si rád dlouho hraje ve vodě a chytá ji do tlamy, potápí se nebo chytá vodu z hadice, je potřeba zvýšené opatrnosti. Možná vás to překvapí, ale nadměrný příjem vody totiž může vést k tzv. intoxikaci vodou. V organismu psa, který přijme více vody, než je schopen najednou zvládnout, dochází k nebezpečnému otoku tkání včetně mozku. Varovnými příznaky jsou zvracení, křeče, bledé sliznice, rozšířené zornice, letargie, a následně pes může upadnout i do bezvědomí. Je potřeba včas vyhledat veterináře, protože tento stav často končí smrtí pejska! Nikdy proto nenechávejte psíka hrát si s vodě dlouho a bez dozoru. Sezona klíšťat je v plném proudu Po jarním šílenství, kdy se objeví mnoho nezvaných krvežíznivých návštěvníků, je třeba nepolevovat v obezřetnosti. Ať už dáváte přednost přírodním preparátům nebo doplňkům stravy, které pomahájí parazity odpuzovat, nebo sázíte na chemické přípravky, mezi které patří nejčastěji obojky, pipety či tablety, vždy dbejte na správnou aplikaci. V případě pochybností konzultujte jejich použití s veterinářem. Pokud se váš pes často koupe v přírodních vodách, je dobré volit takové preparáty, které nemají negativní dopad na vodní organismy. Zákeřné osiny Mezi nebezpečí, která na vašeho chlupáče mohou v létě číhat, patří také osiny. Tyhle ostré kousky z klásků vysokých trav umí psům pěkně zavařit. Díky jejich špičce a specifickému tvaru se snadno zapíchnou a cestují dál v těle psa. Samy od sebe už ven nevyjdou a místo vpichu nemusí být ani znatelné. Nejúčinnější prevencí je vyhýbání se místům, kde rostou traviny, které jsou původcem osin. Po každé procházce v travinách důkladně pejska vyčesejte a hlavně prohlédněte, a to zejména uši, jejich okolí a packy včetně kůže mezi prsty. Tam se osiny totiž moc rády schovávají. Pořádnou neplechu umí nadělat i v oku, čumáku, tlamě nebo kdekoli jinde pod kůží. Praktické vychytávky do psí výbavy na léto Nejen pro letní dny se vám na výlety bude hodit cestovní skládací miska na vodu. Další variantou jsou lahve na vodu pro psy spojené s vyklápěcím pítkem. Správně zvolený náhubek je důležitý vždy, ale v létě, kdy je zvýšené riziko přehřátí, je na místě se ujistit, že ve vámi zvoleném náhubku má psík opravdu dostatek prostoru pro otevření tlamy. Jen tak se může pořádně ochlazovat. Jestliže váš pejsek vedra snáší opravdu špatně, můžete zkusit zakoupit speciální chladící podložku či vestu. Pokud si to situace žádá, neváhejte použít ochranné pomůcky jako jsou například kvalitní psí botičky pro delší chůzi po rozpáleném povrchu. Pro špatné plavce a psy, kteří rádi vyrazí se svým majitelem na loď či paddleboard, je nezbytnou výbavou plovací vesta. Pokud má váš pes problémy se zrakem nebo se pohybujete v lokalitách se silným slunečním zářením, můžete využít i speciální psí brýle s UV filtrem.

Asi každý z nás má doma lékárničku pro lidi. Co když má ale zdravotní problém váš psí člen rodiny? Dnes už je na trhu více druhů psích lékárniček, jenže některé z nich neobsahují všechno potřebné vybavení. Proto je vždy nejlepší vytvořit si svoji, u které budete mít jistotu, že obsahuje vše, co by váš psík mohl potřebovat. Pojďme se spolu podívat na základní seznam toho, co by v lékárničce pro psa nemělo rozhodně chybět. Díky tomu, že budete mít správně vybavenou psí lékárničku po ruce, můžete psíka sami snadno ošetřit v případě drobných potíží, nebo než se dostanete k veterináři. Na dovolenou či delší výlety se psem si ji tedy rozhodně nezapomeňte přibalit do batohu. Co patří do základní výbavy každé psí lékárničky? Mezi věci, které budete pravděpodobně používat nejčastěji a určitě by je měl každý majitel psa mít doma, patří: •      pinzeta či háček na klíšťata •      desinfekce - například Betadine, která pejsky nepálí •      digitální teploměr •      EnteroZOO detoxikační gel a Smecta pro případ zažívacích potíží i otravy •      peroxid vodíku 3% pro případ, že potřebujete vyvolat zvracení Hodí se také základní obvazový materiál, kam patří: •      samodržící elastické obinadlo neboli adhezivní obvaz •      elastické obinadlo neboli dlouhotažný obvaz •      čtvercové kompresní gázy •      obvazová vata Přibalit můžete do psí lékárničky i nůžky se zakulacenou špičkou, jednorázové rukavice, stříkačky, které se hodí k proplachování ran nebo podání některých léčiv, a izotermickou folii pro případ, že by po úraze bylo potřebova udržet psa v teple. Další tipy, které se mohou hodit Z volně prodejných léčiv se hodí mít po ruce například Hemagel, který pomáhá urychlit hojení, Fenistil kapky na pomoc při alergických reakcích a oční kapky OCUflash. Přírodní variantou vhodnou pro opláchnutí podrážděných očí je také odvar z řepíku lékařského. Dalším zajímavým pomocníkem z přírody, kterého lze využít při péči o krvácivé rány, protože je krásně zaceluje, urychluje hojení a chrání před infekcí, je tzv. dračí krev (Sangre de Drago). Můžete ji vyzkoušet i pro úlevu od svědění po bodnutí hmyzem. Pokud chcete mít lékárničku připravenou opravdu na vše, přidejte do ní i ochranné botičky pro psy, které využijete při poranění tlapek nebo jako prevenci v případě nebezpečného terénu. Kleštičky a pilník na drápky se mohou hodit, když si chlupáč nalomí drápek nebo pro pravidelnou psí pedikúru. Umíte poskytnout psovi první pomoc? Byli jste někdy na kurzu první pomoci? A co na kurzu první pomoci pro psy? I ten už je dnes k dispozici a rozhodně se vyplatí se jej zúčastnit. Nikdy nevíte, kdy se vám mohou získané dovednosti hodit k záchraně vašeho či cizího miláčka. Pro případ potřeby mějte navíc vždy v lékárničce i v mobilu uložené kontakty na nejbližší veterinární pohotovosti. V případě, že někam cestujete, zjistěte si i dostupné veterinární lékaře v dané lokalitě. Být předem připraven je lepší, než narychlo marně shánět kontakty. Než s pejskem vyrazíte kamkoli na veterinu, vždy dopředu volejte. I pohotovost může být přetížená a vy tak nebudete ztrácet v akutním případě čas.