Vařená strava je pro psy zdravá – ne však ta z našeho stolu

Mnozí majitele čtyřnohých chlupáčů si nemohou pomoct a rádi svým pejskům „dopřejí“. Pro své mazlíčky ale nedělají nic prospěšného – ba právě naopak! Co na „našem jídle“ psům vadí?

Každý majitel psa už to někdy zažil. Sednete si ke svíčkové se šesti a u nohou na vás zajiskří „psí oči“ vašeho chlupáče. Teskný prosebný pohled žadonící o sousto z vašeho talíře je mnohdy neúnosný, a tak tlaku podlehnete. Jednou. Podruhé. Potřetí. Až se nakonec ze společného stolování pána a jeho psa stane rituál.

Když se takovému chovateli pokusíte vysvětlit, že by jeho pejsek neměl jíst ze stolu, dozvíte se obvykle jednu z následujících odpovědí:

-        „Ta troška mu přeci neublíží.“

-        „Když byl tvůj děda ještě kluk, dávali psům na gruntu skoro všechno.“

-        „Chtěl jsem mu trochu přilepšit. Vždyť mu ty suchý granule nemůžou pořád chutnat.“

Má náš modelový pejskař vůbec v něčem pravdu? No, shodli bychom se s ním jen na tom, že pejskovi obyčejné granule stále stejného složení asi chutnat fakt nemohou. Mazlíčkovi bychom určitě „naordinovali“ Mixáno a dopřáli mu vyváženého a pestrého jídelníčku sestaveného přesně pro organizmus psa. O tom ale později – teď se podívejme na zbylé reakce.

„Ta troška mu přeci neublíží.“

První argument se sice může zdát jako celkem ospravedlnitelný, ale opak je pravdou. Ona „ta troška“ není nikdy jen malá troška a kdybychom si to opravdu spočítali, zjistili bychom, že se mazlíček se svým pánem stravuje pravidelně. Takové rituály zvyšují hafanův kalorický příjem, což není žádoucí, pokud mu pán jinak servíruje granule nebo jiné krmivo v doporučeném denním množství. Tyto „trošky“ tak vedou samozřejmě jen k tomu, že pejsek tloustne. Nadváha a obezita se podepisuje negativně na celkovém zdraví pejska, nejviditelněji na kloubech.

„Když byl tvůj děda ještě kluk, dávali psům na gruntu skoro všechno.“

Dobře, dříve se možná kolem psího krmiva nedělal takový rozruch, ale zároveň také nelze srovnávat naše jídlo dnes a třeba před sto lety. Kromě toho, že jsme si „nedopřávali“ tolik chemických přísad, byly naše jídelníčky o dost jednodušší. Samozřejmě, že ani skladba jídla, které jedli naši předci, v žádném případě neodpovídala tomu, co by měl jíst pes. Musíme vzít v potaz ale dvě základní věci. Za prvé – právě psi z gruntu měli možnost se „dojíst“ tím, co si nalovili. Běžně tak svůj jinak na obilninách založený jídelníček z kuchyně svého pána obohatili o ptáka nebo menšího hlodavce. Za druhé – jak dlouho žili tito psi z gruntu? Dá se jejich průměrná délka života srovnávat s délkou života našich mazlíčků?

V dnešní době chceme, aby s námi byli chlupáči co nejdéle a aby byli zdraví a v kondici. Tomu je samozřejmě třeba přizpůsobit jejich jídelníček.

„Chtěl jsem mu trochu přilepšit.“

Největším omylem chovatele je, že si myslí, že pejskovi soustem z vlastního talíře „přilepší“. Jídlo, které si servírujeme my, není v žádném případě vhodné pro naše chlupáče, ba naopak. Na první příčce psího „black listu“ jsou nepochybně vařené kosti. Tepelná úprava mění strukturu kostí. Ty jsou pak křehké a lámou se do ostrých štěpin. Psa mohou těžce poranit.

Našim čtyřnohým kamarádům samozřejmě nesvědčí ani cukr, sůl nebo koření. Zvláště první jmenovaný škůdce bývá často v jídle skryt. Nevhodný příjem cukru vede samozřejmě k prudkým výkyvům hladiny cukru v krvi. Pokud u odpolední kávičky neodoláte a dáte sušenku i věrnému hafanovi a po večeři mu zase necháte dolízat ovocný jogurt, zaděláváte mu na zdravotní problémy.

S Mixánem si pejsek pochutná, aniž by musel loudit u stolu

V Mixánu věříme, že si pejsek může skutečně pochutnat. Cestou přitom není přikrmování jídlem od stolu. To v žádném případě. Naše masové vařené směsi jsou sestaveny tak, aby byly pro pejsky chuťově atraktivní, ale zároveň zdravé a vyvážené. Jelikož se jedná o stravu o větším objemu, než bývají granule, nebude pejska trápit prázdný žaludek, a protože se obsah jeho misky bude najednou podobat tomu, co vidí u vás, bude náramně spokojený!