Léto je v plném proudu a spolu se stoupající teplotou úměrně roste i počet lidí a psů, kteří hledají ochlazení a zábavu u vody. Ať už se jedná o naše řeky, jezera a rybníky, nebo o moře v zahraničí, mnoho psů vodní aktivity vítá s velkým nadšením. Plavání a dovádění ve vodě patří mezi ty nejhezčí společně strávené chvilky s vaším čtyřnohým parťákem. Myslete však i na to, že koupání se psem v přírodě může skrývat řadu nenápadných rizik, která si na první pohled ani neuvědomíme. Na co si dát pozor, abyste si pobyt u vody užili bezpečně a bez zbytečných zdravotních komplikací?
Jezero, rybník, řeka nebo moře?
Ne každá voda je pro psa bezpečná, i když na první pohled může působit čistě a klidně. Tekoucí voda bývá zpravidla méně riziková než stojatá voda. Ať už se však jedná o řeku, rybník, tůň, přehradu či zatopený lom, vždy je na místě určitá obezřetnost. Pod hladinou se mohou skrývat ostré kameny, větve, rybářské háčky či střepy, o které se pes může zranit, nebo příliš bahnité dno, ve kterém může uvíznout. Skok do neznámé vody může skončit zraněním, proto je vhodné místo před vstupem do vody vždy zkontrolovat. Rizikem je i proud – i zdánlivě klidná řeka dokáže psa rychle unavit, stejně jako kluzké kameny a šikmé výlezy z vody. Zvláštní pozornost je třeba věnovat starším psům, méně zdatným plavcům a brachycefalickým plemenům, pro které může být koupání výrazně náročnější. V těchto případech může být bezpečnostní plovací vesta praktickou a často velmi rozumnou volbou.
Ochlazení, nebo přehřátí?
Možná vás napadne, že stejně jako lidé by pes neměl skákat do vody přehřátý z letních veder, ale měl by se ochlazovat postupně. Málokdo si ale uvědomuje, že k přehřátí může dojít i při dlouhém plavání ve zdánlivě chladné vodě nebo během intenzivních vodních hrátek. Voda totiž sama o sobě není zárukou ochlazení – při neustálém pohybu, aportování z vody a opakovaném skákání může pes podávat vysoký výkon, aniž by měl dostatek času na regeneraci. Tělo se tak může postupně přehřívat, i když je pes neustále ve vodě. Mezi varovné příznaky patří zrychlené dýchání, neklid, únava, zpomalené reakce nebo snaha z vody odcházet. Je důležité dělat pravidelné pauzy a dopřát psovi odpočinek. Při jakýchkoli varovných signálech hru vždy přerušte, i když by pes nejraději pokračoval dál.
Intoxikace vodou – skryté nebezpečí při hře ve vodě
Už jste slyšeli o hyperhydrataci, neboli intoxikaci vodou? Jde o méně známý, ale velmi závažný stav, ke kterému může dojít při nadměrném polykání vody během hry, aportování nebo intenzivního plavání. Nejčastěji k němu dochází ve chvíli, kdy pes opakovaně chytá hračky ve vodě, proud vody (např. z hadice), skáče do vody, potápí se nebo jinak během krátké doby spolyká větší množství vody. Organismus psa pak není schopen přebytečnou vodu zpracovat. Dochází k narušení minerální rovnováhy v těle, což může vést k vážným zdravotním komplikacím, včetně otoku mozku.
Mezi příznaky intoxikace vodou patří zvracení, ztráta koordinace, letargie, bledé sliznice, rozšířené zorničky, nadměrné slinění, potíže s dýcháním, nadměrné močení, nadmutí nebo křeče. V pokročilém stadiu může dojít až k bezvědomí. Při intoxikaci vodou je nezbytný rychlý zásah veterinárního lékaře a bohužel často končí úmrtím psa. Proto je zásadní prevence. Doma nenechávejte psa dlouhodobě chytat vodu z hadice, u vody omezte dlouhé a intenzivní aportování a sledujte, zda pes během hry nepolyká nadměrné množství vody. Při podezření na intoxikaci vyhledejte veterinární pomoc co nejrychleji.
Pozor na jedovaté sinice
Jedním z největších letních rizik při koupání psů v přírodních vodách jsou jedovaté sinice. Možná jste i vy četli na internetu o případech, kdy došlo k otravě psů sinicemi a k jejich úmrtí. Proč jsou sinice tak nebezpečné a jak se jim vyhnout? Sinice (cyanobakterie) jsou mikroskopické organismy, které najdete v malém, neškodném množství téměř ve všech sladkých vodách. Problém je, pokud se masivně přemnoží a tvoří tzv. vodní květ, u kterého bývá koncentrace toxinů nejsilnější. Voda pak může vypadat jako zelená „hrachová polévka“. Všimnout si můžete shluků a nazelenalé pěny či povlaku, mastného filmu na hladině či zápachu.
Psi se mohou otrávit vypitím kontaminované vody, polykáním při plavání, aportováním nebo olizováním mokré srsti či pěny a povlaků u břehu. Pozor, někdy vypadá voda zdánlivě čistá a sinice mohou být viditelné až na druhé straně vodní nádrže, ale toxiny jsou rozptýlené všude ve vodě. Některé koupací lokality jsou pravidelně na přítomnost sinic kontrolovány a výsledky si můžete dohledat na internetu.
Otrava se u pejska může projevit během několika minut až hodin. Pokud máte podezření, že mohlo dojít ke kontaktu se sinicemi a pes zvrací, má průjem, nekoordinovanou chůzi, svalový třes, dýchací potíže či kolabuje, vyhledejte veterinární pomoc co nejrychleji. Někdy může jít o minuty.
Antiparazitika a jejich dopad na vodní ekosystémy
Při koupání v přírodních vodách je důležité myslet nejen na zdraví našeho chlupáče, ale i na okolní ekosystém. Proto je dobré vědět, že některá antiparazitika ve formě obojků a spot-onů obsahují účinné látky toxické pro vodní organismy, zejména ryby, korýše a další bezobratlé. Ty se pak mohou při koupání uvolňovat do vody. Po aplikaci přípravků určených k zevnímu použití je proto vhodné dodržovat doporučenou ochrannou lhůtu a psa po určitou dobu do přírodních vod nepouštět. A pokud patříte k těm, kteří si v létě často užívají koupání v řekách, rybnících nebo jezerech, zvažte ekologičtější alternativy antiparazitik.
Nezapomeňte pejska pořádně osušit
Důkladné osušení psa po koupání se může v letním počasí zdát jako zbytečná starost navíc, ve skutečnosti vám ale může ušetřit řadu nepříjemností i návštěvu veterináře. Nechat psa jen oschnout na slunci často nestačí – vlhká srst a kůže vytvářejí ideální prostředí pro vznik kožních zánětů, podráždění a problémů s ušima. Dalším rizikem je syndrom mrtvého ocasu, tedy stav, kdy pes po koupání náhle přestane používat ocas, který bývá bolestivý a nepřirozeně svěšený. Nejčastěji vzniká kombinací studené vody, fyzické zátěže a následného prochladnutí. Po návratu domů z koupání zkontrolujte uši, kůži i tlapky a pejska ideálně opláchněte čistou vodou a znovu pečlivě osušte. Po koupání v moři je opláchnutí sladkou vodou nutností.