arror-rightarrow-leftarrow-uparrowbubblecheckdogfbhaminfoikona_11infoinsleftaloadingmagnefiermeatmiska-emptymiskaplayrightasalesettingstransportuseryt

Koupání psů v přírodě – na co si dát pozor?

Léto je v plném proudu a spolu se stoupající teplotou úměrně roste i počet lidí a psů, kteří hledají ochlazení a zábavu u vody. Ať už se jedná o naše řeky, jezera a rybníky, nebo o moře v zahraničí, mnoho psů vodní aktivity vítá s velkým nadšením. Plavání a dovádění ve vodě patří mezi ty nejhezčí společně strávené chvilky s vaším čtyřnohým parťákem. Myslete však i na to, že koupání se psem v přírodě může skrývat řadu nenápadných rizik, která si na první pohled ani neuvědomíme. Na co si dát pozor, abyste si pobyt u vody užili bezpečně a bez zbytečných zdravotních komplikací?

Jezero, rybník, řeka nebo moře?

Ne každá voda je pro psa bezpečná, i když na první pohled může působit čistě a klidně. Tekoucí voda bývá zpravidla méně riziková než stojatá voda. Ať už se však jedná o řeku, rybník, tůň, přehradu či zatopený lom, vždy je na místě určitá obezřetnost. Pod hladinou se mohou skrývat ostré kameny, větve, rybářské háčky či střepy, o které se pes může zranit, nebo příliš bahnité dno, ve kterém může uvíznout. Skok do neznámé vody může skončit zraněním, proto je vhodné místo před vstupem do vody vždy zkontrolovat. Rizikem je i proud – i zdánlivě klidná řeka dokáže psa rychle unavit, stejně jako kluzké kameny a šikmé výlezy z vody. Zvláštní pozornost je třeba věnovat starším psům, méně zdatným plavcům a brachycefalickým plemenům, pro které může být koupání výrazně náročnější. V těchto případech může být bezpečnostní plovací vesta praktickou a často velmi rozumnou volbou.

Ochlazení, nebo přehřátí?

Možná vás napadne, že stejně jako lidé by pes neměl skákat do vody přehřátý z letních veder, ale měl by se ochlazovat postupně. Málokdo si ale uvědomuje, že k přehřátí může dojít i při dlouhém plavání ve zdánlivě chladné vodě nebo během intenzivních vodních hrátek. Voda totiž sama o sobě není zárukou ochlazení – při neustálém pohybu, aportování z vody a opakovaném skákání může pes podávat vysoký výkon, aniž by měl dostatek času na regeneraci. Tělo se tak může postupně přehřívat, i když je pes neustále ve vodě. Mezi varovné příznaky patří zrychlené dýchání, neklid, únava, zpomalené reakce nebo snaha z vody odcházet. Je důležité dělat pravidelné pauzy a dopřát psovi odpočinek. Při jakýchkoli varovných signálech hru vždy přerušte, i když by pes nejraději pokračoval dál.

Intoxikace vodou – skryté nebezpečí při hře ve vodě

Už jste slyšeli o hyperhydrataci, neboli intoxikaci vodou? Jde o méně známý, ale velmi závažný stav, ke kterému může dojít při nadměrném polykání vody během hry, aportování nebo intenzivního plavání. Nejčastěji k němu dochází ve chvíli, kdy pes opakovaně chytá hračky ve vodě, proud vody (např. z hadice), skáče do vody, potápí se nebo jinak během krátké doby spolyká větší množství vody. Organismus psa pak není schopen přebytečnou vodu zpracovat. Dochází k narušení minerální rovnováhy v těle, což může vést k vážným zdravotním komplikacím, včetně otoku mozku.

Mezi příznaky intoxikace vodou patří zvracení, ztráta koordinace, letargie, bledé sliznice, rozšířené zorničky, nadměrné slinění, potíže s dýcháním, nadměrné močení, nadmutí nebo křeče. V pokročilém stadiu může dojít až k bezvědomí. Při intoxikaci vodou je nezbytný rychlý zásah veterinárního lékaře a bohužel často končí úmrtím psa. Proto je zásadní prevence. Doma nenechávejte psa dlouhodobě chytat vodu z hadice, u vody omezte dlouhé a intenzivní aportování a sledujte, zda pes během hry nepolyká nadměrné množství vody. Při podezření na intoxikaci vyhledejte veterinární pomoc co nejrychleji.

Pozor na jedovaté sinice

Jedním z největších letních rizik při koupání psů v přírodních vodách jsou jedovaté sinice. Možná jste i vy četli na internetu o případech, kdy došlo k otravě psů sinicemi a k jejich úmrtí. Proč jsou sinice tak nebezpečné a jak se jim vyhnout? Sinice (cyanobakterie) jsou mikroskopické organismy, které najdete v malém, neškodném množství téměř ve všech sladkých vodách. Problém je, pokud se masivně přemnoží a tvoří tzv. vodní květ, u kterého bývá koncentrace toxinů nejsilnější. Voda pak může vypadat jako zelená „hrachová polévka“. Všimnout si můžete shluků a nazelenalé pěny či povlaku, mastného filmu na hladině či zápachu.

Psi se mohou otrávit vypitím kontaminované vody, polykáním při plavání, aportováním nebo olizováním mokré srsti či pěny a povlaků u břehu. Pozor, někdy vypadá voda zdánlivě čistá a sinice mohou být viditelné až na druhé straně vodní nádrže, ale toxiny jsou rozptýlené všude ve vodě. Některé koupací lokality jsou pravidelně na přítomnost sinic kontrolovány a výsledky si můžete dohledat na internetu.

Otrava se u pejska může projevit během několika minut až hodin. Pokud máte podezření, že mohlo dojít ke kontaktu se sinicemi a pes zvrací, má průjem, nekoordinovanou chůzi, svalový třes, dýchací potíže či kolabuje, vyhledejte veterinární pomoc co nejrychleji. Někdy může jít o minuty.

Antiparazitika a jejich dopad na vodní ekosystémy

Při koupání v přírodních vodách je důležité myslet nejen na zdraví našeho chlupáče, ale i na okolní ekosystém. Proto je dobré vědět, že některá antiparazitika ve formě obojků a spot-onů obsahují účinné látky toxické pro vodní organismy, zejména ryby, korýše a další bezobratlé. Ty se pak mohou při koupání uvolňovat do vody. Po aplikaci přípravků určených k zevnímu použití je proto vhodné dodržovat doporučenou ochrannou lhůtu a psa po určitou dobu do přírodních vod nepouštět. A pokud patříte k těm, kteří si v létě často užívají koupání v řekách, rybnících nebo jezerech, zvažte ekologičtější alternativy antiparazitik.

Nezapomeňte pejska pořádně osušit

Důkladné osušení psa po koupání se může v letním počasí zdát jako zbytečná starost navíc, ve skutečnosti vám ale může ušetřit řadu nepříjemností i návštěvu veterináře. Nechat psa jen oschnout na slunci často nestačí – vlhká srst a kůže vytvářejí ideální prostředí pro vznik kožních zánětů, podráždění a problémů s ušima. Dalším rizikem je syndrom mrtvého ocasu, tedy stav, kdy pes po koupání náhle přestane používat ocas, který bývá bolestivý a nepřirozeně svěšený. Nejčastěji vzniká kombinací studené vody, fyzické zátěže a následného prochladnutí. Po návratu domů z koupání zkontrolujte uši, kůži i tlapky a pejska ideálně opláchněte čistou vodou a znovu pečlivě osušte. Po koupání v moři je opláchnutí sladkou vodou nutností.

 

Ludka Sarkocy (ludka@mixano.cz)

Další články, které by se vám mohly líbit

5 tipů jak podpořit psí imunitu

My lidé rádi dbáme o vlastní imunitu. Už vás ale někdy napadlo, jak důležité je nepodceňovat péči o imunitní systém vašeho pejska? Psi jsou za svůj poměrně krátký život vystaveni mnoha škodlivinám. Pořád čenichají a zkoumají svět s čumákem blízko u země, a tak vdechují ve velké míře různé pesticidy a chemikálie z prostředí. A nesmíme zapomenout ani na časté používání léčiv, včetně preventivních preparátů proti parazitům, nebo různé nezdravé pamlsky obsahující konzervanty, barviva a jiné "chuťovky". To vše oslabuje psí imunitu. Zhoršená funkce imunitního systému u pejsků může mít za následek různá, mnohdy vážná, onemocnění. My lidé máme své způsoby, jak imunitu posilovat, a u psů je to vlastně hodně podobné. Pojďme tedy mrknout na konkrétní tipy! Dbejte na zdravou výživu psa To je základ. Už mnoho vědeckých studií potvrdilo, že zdravá strava je pro správnou funkci imunitního systému nepostradatelná. Ve střevech se nachází údajně 65-70 % z celého imunitního systému v organismu psa. Vybírejte krmivo s kvalitním složením a čtěte pozorně, co vlastně kupujete. Pokud můžete, dejte přednost co nejšetrněji zpracovanému krmivu z čerstvých surovin. Pro udržení zdravého mikrobiomu neopomínejte také obsah vlákniny v krmení. Krmíte-li barfem, nezapomeňte zařadit do krmné dávky i zeleninu. Pokud ji váš pejsek odmítá v jakékoli formě, dávejte mu alespoň pravidelně neprané dršťky. Z běžně dostupného ovoce a zeleniny jsou skvělou volbou pro posílení imunity například borůvky, banány, mrkev, brokolice, dýně či papriky. Dávejte si pozor také na čistotu misek. Pravidelně čistěte i misku na pití a doplňujte čerstvou vodu. Pomáháte tak chránit hafana před škodlivými bakteriemi, které mohou oslabovat jeho imunitní systém. Zvažte speciální doplňky stravy pro podporu imunity Například echinacea je takovou královnou bylinek vhodných pro posílení imunity. Umí totiž aktivovat makrofágy (imunitní buňky, které hledají a ničí cizí vetřelce v těle) a zároveň zvyšuje produkci T-buněk a chemokinů, které pomáhají imunitním buňkám migrovat do míst s infekcí. A jako bonus jsou její složky účinné i proti virům. Dalším skvělým doplňkem mohou být kvalitní probiotika. Zdravá střevní mikroflóra je prvním krokem k lepší imunitě. Z vitaminů musíme vyzdvihnout zejména vitamin C, ale také E, D, B a A. Z minerálů, které podporují zdravý imunitní systém, pak vyniká obzvláště zinek. Vhodným suplementem jsou také Omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Dostatek zdravého pohybu a zajímavých podnětů je důležitý To vás asi nepřekvapí. Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu určitě nepodceňujte! Navíc venčení psíka je super i pro vás, páníčky. Víte, že fyzická aktivita majitelů psů je o 57 - 77 % vyšší, než u lidí bez psa? Pejsci se jak vidno starají i o náš zdravý životní styl. Proč je fyzická aktivita tak důležitá? Kromě uvolňování endorfinů totiž stimulujete lymfatický systém, což umožňuje organismu filtrovat toxiny. Navíc je prokázáno, že pohybem a cvičením se snižuje míra stresu, který negativně ovlivňuje funkci imunitního systému. V neposlední řadě pomáhá pohyb udržovat pejskovi ideální tělesnou hmotnost. Čím větší nadváhu váš chlupáč má, tím více je jeho imunita oslabena. Kromě aktivního pohybu je také dobré zaměstnat psu i jeho hlavičku. Objevujte nová místa, učte jej nové triky, vyzkoušejte různé čmuchací hry a interaktivní hračky. Dopřejte svému pejskovi masáž Další oboustranně prospěšnou aktivitou posilující imunitu je masáž. Dopřejte pejskovi jemnou domácí masáž, stimulujete tak jeho lymfatický systém. Hlazení a fyzická blízkost s pejskem přinese benefity i vám - prokazatelně pomáhá u lidí snižovat krevní tlak i míru stresu, posilovat imunitu a zlepšovat psychické zdraví. Pokud máte u svého psa podezření na jakýkoli problém s pohybovým aparátem nebo mu chcete dopřát extra péči, můžete také navštívit profesionálního psího fyzioterapeuta. Pozor na nedostatek spánku, odpočinku a stres Pes má větší potřebu spánku než člověk. Dospělý pes by měl prospat ideálně 14 - 15 hodin denně, štěňátka ještě více. Navíc by neměl být rušen během spánkových cyklů. Dostatek kvalitního spánku kladně ovlivňuje jak fyzické zdraví, tak chování psa. Dopřejte proto vašemu miláčkovi klidné místečko na spaní. Na závěr určitě musíme zmínit stres. Ten uvolňuje v těle hormon kortizol a je-li jeho hladina stále zvýšená, dochází k oslabení imunitního systému. Máte psa, který má problém s určitými podněty a situacemi, jako jsou například hlasité zvuky, lidi, psi, samota nebo cestování? Snažte se omezit chvíle, kdy musí svému strachu čelit. Samozřejmě pod vedením zkušeného trenéra pak můžete po malých krůčcích pracovat na zlepšení, není ale dobrý nápad dlouhodobě vystavovat pejska něčemu, co zatím nezvládá. Nezapomeňte, že psychika má velký vliv i na fyzické zdraví vašeho psího kámoše.  

přečíst celé

Boj s klíšťaty u psů bez chemie – funguje to?

Jaro je tady, příroda se probouzí a láká k delším výletům s našimi psími parťáky. Jenže pro pejskaře má tohle krásné období i jednu méně příjemnou stránku – klíšťata jsou zpět v plné síle. A s nimi se každoročně vrací i otázka, jak se proti nim co nejlépe bránit. Možná sázíte na osvědčenou klasiku v podobě antiparazitního obojku, pipety nebo tablety. Možná ale dáváte přednost přírodnějším cestám a hledáte způsob, jak na tyhle krvežíznivé potvory vyzrát bez chemie. Situaci navíc komplikuje fakt, že každý pes je jiný – a stejně tak i prostředí, ve kterém se nejčastěji pohybuje. Jedno univerzální řešení proto neexistuje. Existuje ale hned několik přírodních možností, které stojí za vyzkoušení. Pojďme si je přehledně projít a podívat se na to, jaká je jejich skutečná účinnost. Proč hledáme alternativy k „chemii“ Možná si říkáte, proč se vůbec pouštět do přírodních řešení, když klasická „chemie“ proti klíšťatům prokazatelně funguje. Důvodů může být hned několik. Nejčastěji se jedná o obavy z možných vedlejších účinků a z dlouhodobé zátěže psího organismu při opakovaném používání antiparazitik. Tyto otázky řeší především majitelé psích seniorů, citlivých jedinců nebo psů s chronickým onemocněním. Dalším motivem bývá dopad na okolní prostředí. Některé antiparazitní přípravky se z těla psa uvolňují do vody a mohou tak zatěžovat vodní ekosystémy, zejména pokud se pes často koupe v rybnících, řekách nebo jezerech. Pojmem „chemické přípravky“ v tomto článku rozumíme většinu běžně používaných antiparazitních obojků a pipet, které obsahují syntetické účinné látky (nejčastěji flumethrin, deltamethrin, permethrin, fipronil, propoxur a imidacloprid). Patří sem také relativně nový trend antiparazitních tablet podávaných perorálně. Jejich hlavní nevýhodou je fakt, že se účinná látka dostává přímo do organismu psa a po určitou dobu v něm cirkuluje. V případě výskytu nežádoucích účinků tak není mnoho možností, jak její působení rychle ovlivnit nebo přerušit. Co vše se skrývá pod pojmem “bez chemie” Když se mluví o „přírodní ochraně“ nebo přístupu „bez chemie“, myslí se tím snaha vyhnout se syntetickým, laboratorně vyráběným antiparazitikům. Do této kategorie tak nejčastěji spadají bylinné přípravky, esenciální oleje a různé doplňky stravy. Je dobré si ale uvědomit, že i byliny a esenciální oleje obsahují aktivní chemické látky – rozdíl je v tom, že se jedná o přírodní sloučeniny, které nejsou synteticky upravované ani koncentrované do podoby klasických farmaceutických účinných látek. Právě proto se v běžné řeči za „chemii“ označují spíše moderní syntetické antiparazitní přípravky, zatímco přírodní alternativa je vnímána jako šetrnější cesta, byť stále založená na chemickém působení v tom nejširším slova smyslu. Bylinky a esenciální oleje jako přírodní antiparazitikum   Mezi bylinky, které jsou tradičně považované za přírodní odpuzovače hmyzu včetně klíšťat, patří zejména levandule, rozmarýn a neem. V praxi se často využívá například domácí rozmarýnový repelent ve formě odvaru nebo macerátu, který se aplikuje na srst před procházkou. Jeho nevýhodou je však kratší účinnost, a tedy nutnost častější aplikace, ideálně vždy před venkovní aktivitou. Nejlepších výsledků obvykle dosahuje v kombinaci s dalšími podpůrnými opatřeními, například vhodnými doplňky stravy. U esenciálních olejů je ale na místě zvýšená opatrnost. Jde o vysoce koncentrované látky, které mohou být při nesprávném použití pro psa dráždivé nebo toxické. Nikdy by se neměly aplikovat neředěné přímo na kůži či srst – vždy je nutné je správně naředit v nosném oleji (např. kokosovém nebo mandlovém) a dodržovat bezpečné koncentrace určené pro zvířata. Mezi osvědčené esenciální oleje s repelentními účinky proti klíšťatům patří například levandule (Lavandula angustifolia), geranium (Pelargonium graveolens), cedrové dřevo (Cedrus atlantica) nebo rozmarýn (Rosmarinus officinalis). Naopak existují oleje, které nejsou pro psy příliš vhodné. Patří sem například tea tree olej, který může být při nevhodném dávkování pro psy toxický, dále citrónová tráva, eukalyptus nebo hřebíček, které mohou být pro jejich citlivý čich i organismus příliš dráždivé. Obecně se také doporučuje opatrnost při používání esenciálních olejů v prostředí, kde se pohybují další zvířata, která na tyto látky mohou být výrazně citlivější – například kočky nebo papoušci. Kromě esenciálních olejů stojí za zmínku také často přehlížený kokosový olej, ideálně lisovaný za studena. Stačí malé množství lehce rozehřát v dlaních a jemně vetřít do srsti psa, zejména v oblasti čumáku, hlavy, nohou a třísel. Srst může být po aplikaci dočasně mírně mastnější, jde však o běžný důsledek použití oleje. Kokosový olej je vhodný pro svůj přirozený obsah kyseliny laurové, která má repelentní účinky a může tak představovat další doplňkovou možnost v rámci přírodní ochrany proti klíšťatům. Doplňky stravy proti klíšťatům Další možností, jak podpořit přirozenou obranyschopnost psa proti klíšťatům, jsou doplňky stravy, které působí nepřímo – tedy nemají parazity přímo odpuzovat na povrchu těla, ale měnit pachové a metabolické signály organismu. Mezi nejčastěji používané patří pivovarské kvasnice, které jsou bohaté na vitamíny skupiny B a bývají spojovány se změnou přirozeného pachu kůže, díky čemuž může být pes pro klíšťata méně atraktivní. Méně známou, ale v praxi velmi ceněnou variantou je růže skalní (Cistus incanus), která se v posledních letech dostává do popředí díky svým antioxidačním a podpůrným účinkům a často bývá uváděna jako jeden z nejzajímavějších přírodních doplňků proti klíšťatům. Často zmiňovaným přírodním prostředkem je také česnek, který má tradiční pověst repelentní složky. Jeho použití u psů je však značně diskutabilní. Účinná dávka, která by mohla mít repelentní efekt, se velmi blíží množství, které už může být pro psa nevhodné – zejména kvůli možnému vlivu na červené krvinky a vznik hemolytické anémie při dlouhodobém nebo nadměrném podávání. Navíc účinek česneku jako spolehlivého antiparazitika nebyl jednoznačně potvrzen, a proto se obecně nepovažuje za ideální ani bezpečně předvídatelné řešení. Další možnosti prevence   Kromě přírodních přípravků a doplňků stravy hraje v ochraně proti klíšťatům zásadní roli také každodenní prevence během procházek i po nich. Velmi účinné je zejména vyhýbání se rizikovým lokalitám v období nejvyšší aktivity klíšťat – tedy vysoké trávě, křovinatým porostům a vlhkým, stinným místům. Po každé procházce je pak vhodné psa důkladně zkontrolovat, ideálně ještě před tím, než se dostane do pelíšku nebo na gauč. Pomoci může také pravidelné vyčesávání srsti, které nejen usnadní včasné odhalení přisátých klíšťat, ale zároveň odstraní i ta, která se ještě nestihla uchytit. Tato jednoduchá rutina v kombinaci s dalšími preventivními opatřeními často výrazně snižuje celkovou zátěž parazity, i když samotné riziko zcela neeliminuje. Zakoupit lze také ultrazvukové odpuzovače, které se upevňují na obojek či postroj psa. Jejich účinnost je však poměrně variabilní a mezi majiteli psů nejsou příliš rozšířené. Narazit můžete i na tzv. EM obojky z keramických korálků, které mají podle výrobců obsahovat efektivní mikroorganismy. I u nich se však zkušenosti s účinností výrazně liší a obecně nebývají doporučovány zejména u dlouhosrstých psů, kde může být jejich efekt ještě méně patrný. Žádná stoprocentně účinná přírodní ochrana proti klíšťatům sice neexistuje, ale absolutní jistoty často nedosáhnete ani při použití chemických přípravků. Nejspolehlivější cestou je proto kombinace více metod současně a hledání takových variant, které budou vyhovovat jak vám, tak vašemu psovi.      

přečíst celé

Cestujeme se psem k moři

Není nad to užít si společnou dovolenou s chlupatým členem rodiny. A ani milovníci moře a pláží nemusí přijít zkrátka! V dnešní době je mnoho možností, kam vyrazit s pejskem k moři a vychutnat si naplno mnoho nezapomenutelných společných zážitků. Kam vyrazit? Výběr cílové destinace je jen první krok. V článku vám poradíme užitečné tipy, jak se na cestu připravit co nejlépe. Výběr dog-friendly místa pro dovolenou Ne všechny turistické oblasti jsou přátelské i k čtyřnohým návštěvníkům. Před cestou si proto zjistěte, zda jsou v místě, které byste rádi navštívili, psí pláže a také jak vypadají (terén, stín, vzdálenost od parkování). Pokud vyrážíte k moři v letních měsících, dobře zvažte, jestli ve vaší vysněné destinaci nebude chlupáčovi příliš vedro. V neposlední řadě nezapomeňte také zkontrolovat, zda v dané zemi neplatí omezení pro vstup konkrétních plemen. Mezi země, kde najdete množství dog-friendly pláží, patří zejména Itálie a Chorvatsko. Skvělou volbou je i oblast Baltského moře v Německu a Polsku, kde bývá chladnější počasí, které většina psů ocení. Při výběru ubytování se ujistěte, že je pes skutečně vítaný, ať nemusíte řešit nečekané problémy na místě. Co zařídit před cestou?   Zjistěte si pravidla pro vstup se psem do vybrané země (a zemí, kterými projíždíte), ať vás nečeká nemilé překvapení. Zkontrolujte platnost psího pasu a očkování a poraďte se s veterinářem, zda není potřeba další ošetření psa antiparazitiky. A to nejen proti klíšťatům a blechám, ale v některých lokalitách i proti srdečním červům. Zvažte případné pojištění psa. Sbalte pejskovi „do baťůžku“ vše potřebné Kromě zmiňovaného pet pasu váš pejsek bude potřebovat další výbavu. Nezapomeňte na dostatečnou zásobu vhodného krmení. Pokud krmíte granulemi, je to jednoduché, pokud je však váš hafan zvyklý na čerstvou stravu, může být její zajištění na cestách náročnější. Rozhodnete-li se pro náhradu obvyklé stravy jinou variantou, určitě ji vyzkoušejte předem, ať předejdete trávicím problémům na dovolené. Svělou volbou pro psí gurmány může být například Mixáno do špajzu nebo Sušený BARF , které nemusíte skladovat v mrazáku ani lednici. Dále nezapomeňte zabalit misky, vodítko, obojek či postroj, sáčky na psí bobky, psí ručník, oblíbenou deku či pelíšek a psí lékárničku. Zvažte také pořízení chladící podložky či vesty, plovací vesty, psích botiček a plovacích hraček, které neutopíte při první příležitosti. Bezpečné a pohodlné cestování autem Kdykoli cestujete autem, myslete na bezpečí vašeho psa i celé posádky. Nejbezpečnějším řešením je mít psa připoutaného pásem ve speciálním postroji či umístěného v přepravní kleci. Vybírejte vždy crash-testované výrobky, které jsou zárukou kvality a bezpečí. Tady se vyplatí si připlatit! Při dlouhých cestách myslete i na pohodlí svého mazlíčka. Dělejte časté zastávky, aby se hafan mohl protáhnout, vyvenčit a napít. Na co si dát se psem u moře pozor? Pobyt u moře s pejskem je velká zábava, myslete ale i na možná rizika. Slaná voda může podráždit žaludek i kůži psa. V psí lékárničce by určitě neměly chybět přípravky proti trávicím problémům jako EnteroZoo gel nebo aktivní uhlí. Po každém koupání v moři vždy psíka opláchněte, pečlivě vysušte a nenechte prochladnout, zejména trpí-li na hot spoty. Dávejte pozor na přehřátí a úpal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nepobývejte dlouho na přímém slunci, mějte sebou vždy dostatek pitné vody a psa nenechávejte bez dozoru v autě. Potrápit psí tlapky mohou jak ostré kameny a mořští ježci, tak rozpálený písek a další povrchy, proto se vyplatí přibalit i psí botičky. Dávejte také pozor na kontakt s medúzami, ty vyplavené na břeh mají navíc někteří psi tendenci žrát.

přečíst celé
Zpět nahoru